Měl jsem sen...

pátek 18. ledna 2019

autor: ALESSANDRA VITELLI
Takový instagramový. Něco mezi mokrým snem a noční můrou. Je-li mezi vámi psychiatr, psychoanalytik, psychoterapeut, nebo alespoň majitel snáře, rád bych jej požádal o diagnózu.
Slyšeli jste o Lence Vacvalové? To je holka, která zaběhne 100 km v horách a do cíle naběhne nalíčená a s širokým úsměvem. Myslím, že taky potí parfém od Diora (ale to zatím nemám potvrzeno). Je to Jacqueline Kennedyová mezi běžci... a navíc Slovenka (halušky u nás frčí). Mezi Prahou a Tatrami se pohybuje tak 3x do týdne a dle fotek soudím, že polovinu vzdálenosti uběhne. V mezičase odmoderuje módní přehlídku a ráno udělá Janu Poláčkovi raňajky ako z magazínu.

Říkám si, že čistě statisticky existuje jistota, že jednou poběží i kolem našeho dubu, když zrovna budu vyklusávat. Mávnu na ní a zakřičím její #RunVacvalRun!

No a teď k tomu snu. Ten začal tak, že jsem se probudil (v tom snu, jinak jsem spal, rozumíme?). Bylo to po večírku a já nutně potřeboval na vzduch. No a protože jsem pyžamo nosil naposledy na škole v přírodě na Tetřevích boudách, hodil jsem na sebe župan, abych nepobuřoval. Vyšel jsem ze vrátek, ranní slunce mi olízlo tvář a já pocítil nutkavou potřebu vyběhnout do polí. S dress codem jsem se nezatěžoval, skopl žabky a běžel... No a za první zatáčkou běžela @lenkavacval z masa a kostí s @janpolacekcom po boku. Padl jsem na kolena lkaje: "Potkám Vacvalovou a zrovna vypadám, jako bych právě běžel z koupelny na záchod!", ona na mě vycenila úsměv, v němž bylo cítit pobavení i soucit, otočila se a běželi dál.

Jelikož jsem vyznáním praktikující optimista, rychle jsem utřel slzy a začal hledat pozitivní body. Našel jsem jich hned několik:
- běžela s Poláčkem, takže by z toho stejně nic nebylo (běh ve třech není nic pro mě)
- Poláček naštěstí neměl svůj foťák
- ta situace je tak absurdní, že o ní napíšu na blogu (to mě v tom snu fakt napadlo!)
- taky jsem byl rád, že jsem si vzal alespoň ten župan

Zvedl jsem se na bosá chodidla, utáhl opasek u županu a vyběhl za nimi. Ne, že bych jim stačil, ale i tak mohu říct, že instagramové příspěvky opatřené tagem #BezeckaRit nelhaly.

Pak oba zmizeli za obzorem a já se probudil.

P.S.: Moje milá @monika.kopecek, Ty víš, že miluji jen Tebe... už se těším, až spolu zase někam vyběhneme ;)
Tvůj @slovo.od.slova


50

středa 16. ledna 2019

"Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí." 
 J.P. 

Zřejmě jsem nechutný...

středa 9. ledna 2019

zdroj: Pinterest
... materialista. Došlo mi to při nedávném ponovoročním rozjímání nad vlastní existencí. Jako obvykle to proběhlo ve vaně plné horké vody se sklenkou příjemného pití na jejím okraji. Jsa si vědom nepěknosti bazírování na věcech hmotných, musel jsem si přiznat, že mi dělá čím dál tím větší potěšení, když se mohu polaskat s předmětem estetické povahy. Obzvláště dobře mi dělá pohled na obnažený, krytu zbavený gramofon německé výroby z let sedmdesátých, tím spíše mohu-li u toho v křesle pročítat zachovalý přebal právě hrajícího LPčka. Hladit hřbety knih vyrovnaných v polici, obdivovat stařičký zapalovač, který lety neztratil na funkčnosti a na kráse spíše získal či listovat voňavými stránkami papírového diáře. Dokonce jsem včera vyhrabal svoji milou, kdysi dávno vydraženou dýmku a pár okamžiků se s ní mazlil (než mi došlo, že mám chuť ji napchat tabákem a trochu si zabafat).


Prostě a jednoduše se ze mě stává sysel milující předměty, jež pamatují doby, kdy většinu z nich ještě nevyráběly čínské děti a nikdo je nebalil do PET obalů. Kdy otcové odkazovali své dýmky synům a vnučky vařily v nádobí po babkách. Vím. Vlastnost je to nelichotivá.

Nezbývá, než si ji s nepokrytou dávkou potěšení zapsat starým plnicím perem do koženého notýsku na dlouhý seznam svých neřestí, se kterými jednou možná začnu něco dělat. Ten notýsek si ale předtím trochu pohladím.

18.12. ...

úterý 18. prosince 2018


„Svůj úspěch hodnoťte podle toho, čeho všeho jste se pro něj vzdali.“
Dalajláma


„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“
Václav Havel

Asi mám alergii...

pátek 30. listopadu 2018

zdroj: Pinterest
... na slovo hygge. Už je to pár měsíců, co jsem to dánské (nebo norské?) slovo slyšel poprvé. Tehdy jsem ještě nevěděl, že stojíme na prahu nové módní vlny, kdy se začnou ve velkém kupovat IKEA svíčky a tlustý fusekle. Kdybych chtěl zbohatnout, začnu plést kulichy s nápisem hygge. Určitě by frčely. Navodit si i ve všední dny poklidnou atmosféru, najít si kousek štěstí i v tom nejobyčejnějším, co život přináší, večer se s hrnkem čaje a kocourem plácnout před krb... to byl až doteď můj život! Byl jsem hrdý na to, že jsem trochu zpomalený zaprděný venkovan, co chodí do vany se svíčkama a na youtube hodinu sleduje chlápka, jak beze slova táboří ve skandinávské přírodě. Teď to ale prý dělají všichni (řikali na Primě)... Stal se ze mě stoupenec středního proudu, co táhne s konzumním davem. Musím se s tím nějak vyrovnat. Asi si dám ještě hodinku videa s padajícím listím na uklidnění. Mějte se hygge!

P.S.: teplý ponožky jsem včera spálil. Vždycky jsem byl tak trochu pankáč...

Kultůrně...

pátek 9. listopadu 2018

autor: Justyna Jaszke
...bohatý je tento podzim. Koncentrace navštívených koncertů v posledním kvartálu roku lahodí mému vkusu. Na hladové ucho si vskutku stěžovat nemohu. Jeden z posledně navštívených byl akustický koncert Zdeňka Bíny pro mikropublikum v naší oblíbené kavárně. Koncertů už jsem, věru, zažil hodně, ale prvně v životě mě něčí hudba skutečně fyzicky objala. Možná to zní jako patos a mnozí mě začnou považovat za svíčkovou bábu kartářku, ale vážně jsem zažil naprosté sladění vibrací všech přítomných i těch neskutečných zvuků, které můj oblíbený kytarista z funkové kapely -123 min. vyluzoval z šestistrunného nástroje. A proč to sem vlastně takto kostrbatě píšu? Protože bych vám chtěl Zdeňka Bínu ze srdce doporučit. Až bude u vás hrát, nezůstávejte doma. Nebudete litovat.

Hodně zvláštní...

středa 24. října 2018

...podzim. Bosýma nohama se brodím žlutým listím a co chvíli seberu spadlý ořech. Sluneční paprsky mi hřejí do tváře a chodidly vnímám příjemné teplo vyzařující ze země. Je říjen. Posbírané ořechy louskám na terase se sklenkou vychlazeného sauvignonu. 2017 byl fajn ročník. Už se ale těším na ten letošní. Byl to výjimečný rok. Ve všech ohledech. Zvedám se od vína a skáču do ledového bazénu. Opravdu je říjen?  Chladná voda dělá své. Dámské publikum bych neoslnil, ale nádherně se mi bystří smysly. Za pár dnů slavíme stoleté výročí republiky, která už neexistuje. Neexistují jen její hranice, nebo i myšlenka a ideály na základě kterých vznikla? Pravda je, že stádo, které po těchto hodnotách šlape, dupe čím dál hlasitěji a pod jeho kopyty už zmírá nejedna ideje. Já ale myslím... doufám a věřím, že se přežene a slova jako srdce, lidskost, láska a čest se znovu zvednou na nohy. Byť trochu zaprášené. Rychle se zabalím do županu a jdu si dopít sklenku. Pokožkou mi prostupuje horké mravenčení. Máme ŘÍJEN! Výjimečný rok.

P.S.: ...a v neděli vyhodím všechna céčka. Už to nesbírám...

Všemi smysly...

pátek 24. srpna 2018

zdroj: Pinterest
Až budu v zimě vzpomínat na letošní úžasné léto, nepochybně se mi vybaví zvuk horského potoka, vůně jehličí, chuť ostružin, pocit mokrého mechu pod bosýma nohama, zvuk tužky čmárající po papíře, obraz padajících Perseid mezi miliony hvězd na šumavské obloze, vůně večerního ohýnku a zvuk mlýnku na kávu a její vůně, kterými mě moje drahá žena ráno probouzela.

Určitě se mi také vybaví zvuk kvílející brusky, kterou jsem po večerech obráběl dřevěné domečky (zasvěcení tuší), cukání v motoru naší stoleté babičky, které už zase odešlo čidlo teploty a spálený krk od sluníčka, které nemilosrdně sežehlo všechno, co se neukrylo z jeho dosahu.

Tohle léto jsem si jednoduše vychutnával všemi smysly. Byl to krásný čas...

...ale nebojte, za oknem sice prší a slunce už nepálí, ale léto ještě nekončí. Jedeme dál!

Proti přírodě...

pátek 6. července 2018

autor: Pinterest
Ačkoliv se snažím žít v souladu s přírodou (neholím se v podpaží, chodím spát za soumraku, nenosím plavky a nad postelí si chovám pavoučí rodinu), jsou oblasti mého života, ve kterých jsem se rozhodl přírodě vysloveně vzepřít.

Například taková chilli paprička. Pro mě pochutina, bez které si neumím život představit. Věděli jste, že pálí jen savce? Ptáci jí mohou zobat do sytosti a ani se nezapotí (proto se taky ptáci nesmí zúčastňovat americké soutěže pojídačů chilli!). Příroda tak chtěla obelstít savce, jejichž trávicí trakt nesvědčí semínkům papriček. Člověk jako jediný (zřejmě nejhloupější) savec papričky tvrdošíjně konzumuje, ačkoliv mu to způsobuje bolesti a ještě v tom našel zalíbení.

Inu... jsou chvíle, kdy je celkem fajn říct přírodě: "Hele holka, vocaď pocaď!"


Výzo!

čtvrtek 28. června 2018

autor: Margherita Grasso
Je to jako včera... V kousavé košili sedím na tvrdé školní židli, prázdnými deskami určenými k bezpečnému transportu závěrečného hodnocení elektrizuji vlasy spolužačce přede mnou a vnímám tu ohromnou sílu okamžiku. Už za pár minut zazvoní, já vykročím ze školních dveří a pomalu s posvátnou úctou otevřu tu nepopsanou knihu nazvanou Prázdninový čas.

Mám to tak i dnes, ačkoliv už notnou řádku let nikomu vlasy deskami neelektrizuji. Ten krásný pocit. Moje věčně dětská duše před sebou cítí nekonečný prostor času bez hranic, vůni letního rybníku a babiččiny lívance se skořicí.

Prázdniny jsou tu! Juch... hned se mi bude do práce chodit o něco snáz ;)