Kváskový hotel...

úterý 16. srpna 2016

zdroj: Pinterest
...myslím, že by to byl zajímavý podnikatelský záměr: otevřít si kváskový hotel. Ta myšlenka mi prolétla hlavou ve chvíli, kdy nás kamarádka požádala o "krmení a hlídání" jejího miláčka v zavařovací sklenici - žitného kvásku na pečení chleba - zatímco bude v zahraničí.
Nejprve jsem jí zkratovitě nabídl, aby ho nechala pojít hlady, že jí po návratu z dovolenky namnožím kvásek svůj... ale pak jsem to spatřil! Ten její pohled! Došlo mi, co jsem vyřkl za nesmysl. Kvásek má jméno, žije s nimi léta, kamarádka ho pravidelně krmí a on zase pravidelně krmí celou jejich rodinu. Je to nepopsatelný vztah. Kdo nezažil, nepochopí.
Tímto bych se ti chtěl, Věrko, omluvit za svůj necitlivý návrh. Neboj, má se v naší lednici dobře, krmíme a venčíme pravidelně!

A s tím hotelem to myslím vážně: Nabízím klimatizovaný apartmán pro jednu až čtyři zavařovací sklenice, s výhledem na mléčné výrobky a šunku. O vašeho mazlíčka se postará zkušený personál. Polopenze a wellness služby, jako jsou masáže pramenitou vodou a peelingové procedury celozrnnou žitnou moukou, jsou samosebou v ceně!

I přesto...

čtvrtek 4. srpna 2016

zdroj: Pinterest
...že v létě pracuji jako v jakýkoliv jiný čas roku, stejně se nemohu ubránit příjemně táhlé prázdninové náladě (a já se, pravda, ani nebráním). Dobře si pamatuji, jak nekonečné a bezstarostné mi v dětství ty dva měsíce připadaly a ten pocit se mi vrací i dnes, kdy za dlouhé volno považuji prodloužený víkend. Na prázdninách miluji:

- to, že nemusím cestou kolem školy kličkovat mezi parkujícími vozy rodičů a pobíhajícími dětmi s aktovkami na zádech

- to, že nemusím každé ráno někoho nutit, aby si už konečně začal čistit zuby a vysvlékl se z pyžama (pokud nepočítám sám sebe)

- to, že si mohu do 22 hod. číst bez rozsvícené lampičky

- nebo třeba to, že nevím, jestli je úterý, čtvrtek, desátého, či patnáctého. Prostě čas je jedna velká beztvará hrouda výletů, koupání, čtení v lehátku, konzumace melounů a večerního grilování

Posledních několik večerů trávíme s holkami ve společnosti Harryho Pottera. Jakákoliv módní vlna u nás má totiž šanci, až když je naprosto mimo mísu. Jsme úplně posedlí. Dneska bude Relikvie smrti! ...Už bude večer??

Je to trochu rouhání, ale přiznávám, že přes všechno to užívání letní pohody, je pro mě druhá půlka prázdnin, která právě nastala, obdobím těšení se na podzimní plískanice, na padající listí a mlhavá rána nasycená měkkým slunečním světlem.

Poslední dobou mi to nějak neběhá. O to více se těším na podzim, kdy (už tradičně) porazím tu letní lenost, se kterou bojuji (a zatím nevyhrávám). Je to ale sladká prohra...

Ty z vás, kteří na konci článku čekali promyšlenou pointu, bohužel zklamu. Žádná nebude. Forma příspěvku je ryze letně-prázdninová - tedy taková velká beztvará hrouda mých myšlenek.

Vlastně jsem vám chtěl jen popřát hezký druhý poločas prázdnin!

P.S.: věděli jste, že obložený chlebíček oslavil sté výročí existence? To by stálo za to zajíst jedním praseckým s vejcem a majonézou, ne?

Měří to půl metru...

úterý 19. července 2016

... a někde se toulá.


Po návratu z dovolené tu byl jen tvůj chlupatý pelech a vylízaná miska. Co deset minut tě voláme, ale ty nikde. Chybí mi ranní buzení zaseknutým drápkem do chodidla. Chybí mi tvoje chrápání v naší posteli. Chybí mi mňoukání u kuchyňské linky, když krájím maso na večeři. Chybí mi každodenní tahání klíšťat z kožichu. Chybí mi mokré ťapky na podlaze. Chybí mi naše hry na babu kolem krbu. Chybí mi chlupy na tričku a podrápané ruce...

Chybíš mi...

Ášo, tak nedělej fóry a už se vrať.

Dnes jsme...

středa 6. července 2016

zdroj: Pinterest
... podnikali jeden výlet za druhým. Cestou na Krašov:
"Dobrý den, kudy prosím ke Krašovu?"
"Musíte na Kozojedy a pak přes Rohy na Bohy"
Nevěděl jsem, jestli dědovi poděkovat, nebo ho poslat do háje, ať si dělá blázny z jiných. Naštěstí ale převážela slušnost. Všechna ta místa tam byla, jen žádné bohy jsem neviděl (ale božsky tam bylo, to jo).

Hlídáme psa. Tedy psa - je to tele, které váží asi o 5 kilo víc, než já. Ve skutečnosti celé to hlídání spočívá v uzavření zvířete na noc do garáže, protože se ve tmě venku bojí. Nechci na tu bestii nijak nasazovat a zcela uznávám jeho váhovou převahu - intelektuálně mám ale (při vší skromnosti) navrch já. Přesto jsem to zvíře do garáže nedokázal dostat dobrou půlhodinu. Pomohla až lest v podobě vhodně kladených psích sucharů, které tu horu chlupů dovedly na místo.

Posledních pár měsíců jsem si dopřával očistnou pauzu v psaní knihy, která měla zajistit dostatečný nadhled při jejím následném čtení. Pauza zapůsobila - všechno, co jsem napsal, jsem seškrtal. Píšu, pravda, úplně nanovo, ale s pocitem, že tentokrát je to "TO ONO"!

Večer jsem si dopřával běh se zapadajícím sluncem v zádech. Vítr pročesával kadeře obilí, ptáci zpívali tu nejkrásnější melodii a nebýt toho kila třešní v žaludku, které jsem cestou otrhal ze stromu, cítil bych se jako v ráji.

Miluji tyhle volné dny.

Díky, Huse.

Všem knižním gurmánům:

úterý 21. června 2016

autor citátu: Frank Zappa / zdroj: Pinterest
S četbou je to jako s jídlem. Existují knihy dobré, horší, vydatné, lehké, tlusté, nestravitelné či pikantní. 

Podobně to bývá i s jejich konzumací. Je možné knihu zhltnout na posezení, to když lahodí našim chuťovým buňkám a my potřebujeme ukojit hlad po duševní stravě. Činnost to bývá vyčerpávající a zpravidla při tom strádá nejen čtenář, ale také zbytek rodiny.

Některé knihy čtenáři "nejedou" a on se v nich šťourá, jak říkala babička, jako bába v bolavym. Já podobné knihy odkládám dříve, než je pozdě. Pravdou ale je, že s přibývajícími zkušenostmi se mi takovým knihám daří stále úspěšněji vyhýbat.

Snídaňové knihy se ukusují vstoje na tramvajové zastávce, či v uličce mezi sedadly autobusu a zapíjí se černou kávou z termosky. největším úskalím této četby bývá nepřejet výstupní stanici a neopařit spolucestující.

Jiné knihy se jedí po špetkách - to aby člověk vychutnal každé sousto. Jednu takovou - knihu Havel - právě teď konzumuji. Při svých 600 stranách mi bude noční stolek nejspíš zdobit dlouho. Čas od času ji vezmu do rukou, obřadně ji otevřu a pokochám se jejím precizním estetickým provedením a dokonalou sazbou. Lehce si přivoním k jejím stránkám a labužnicky se zakousnu do svěžího stylu Michaela Žantovského. Ale pozor! Vychutnávám jen do polosyta!

Jsou také knihy, kterými se člověk nedokáže prokousat. Ať už onu nestravitelnost způsobil autor, nakladatel, nebo si za ni můžu já sám, výsledek je vždycky stejný. Nejprve namáhavě žvýkám každé sousto a nakonec se rozhodnu knihu vystřídat něčím lehčím, stravitelnějším. Často stačí takovou knihu nechat uležet. Její stránky zkřehnou a napříště jako zázrakem klouže do útrob čtenářových takřka sama.

Ať už knihy hltáte, žerete, nebo jen labužnicky převalujete po jazyku, přeji vám dobrou chuť a kvalitní gurmánský zážitek... A všem, kteří kouzlu toho papírového potěšení ještě nepropadli, bych přál, aby v sobě brzy objevili skrytého milovníka duševní stravy. Ty chvíle s knihou totiž stojí za to!

P.S.: Asi to nebude mít návaznost, ale víte, že je dnes mezinárodní den trpaslíků?

Vzkaz vlastnímu já

neděle 12. června 2016

autor: Mark Johns
Nedávno jsem v časopise Reportér četl odpovědi známých osobností na otázku "Co byste dnes vzkázal svému patnáctiletému já?"
Ta otázka mne zaujala. Dlouho jsem nad ní přemýšlel a říkal jsem si, co bych asi tak svému mladšímu já vzkázal sám? Co bych si poradil? Jaké situaci bych se v životě raději vyhnul? Co bych dnes udělal jinak? S těmito myšlenkami v hlavě jsem naběhal spousty kilometrů a proležel pár hodin ve vaně, ale ne a ne na nic přijít.

Mám snad tak omezenou fantazii? Věřím, že ne. Myslím, že to vypovídá o něčem jiném. A sice o tom, co už dávno vím - že na svém životě nechci nic měnit. Mohl bych si, pravda, poradit, na koho si vsadit během mistrovství světa ve fotbale v roce 2000. Mohl bych si také dát tip na nákup akcií. Ale co z toho? Možná bych si mohl poradit, abych neřekl pár věcí, které jsem v životě vypustil z úst a které mě pak ještě dlouho mrzely.
Člověk věkem získává zkušenosti. Není to nic záslužného, je to obyčejný vývoj. Vlivem zkušeností bych dnes v určitých situacích reagoval jinak (třeba bych nešel do kina na Román pro muže). Možná bych si mohl doporučit, jak se v té které zlomové situaci zachovat. Ale jak bych ony zkušenosti získal, kdybych nejprve neudělal špatné rozhodnutí? Co kdyby se ze mne pod vlivem mých vlastních rad stal někdo jiný? Kauzalita! Zákon času a prostoru. Ne... já bych se na své patnáctileté já shovívavě usmál a nechal ho jít vlastní cestou, protože vím, že ta cesta vede k mému dnešnímu životu.

Co byste si poradili vy?

Test: expediční strava

neděle 5. června 2016

Dnes tak trochu o vaření... A o Ditě P.!

Minulý víkend jsem s kamarádem absolvoval noční pochod - 32 km od soumraku do rozbřesku. Podobnou akci jsme podnikli už několikrát. Člověk prostě večer vyrazí z domu a na snídani je zpátky. Za sebou má ale sedm hodin pochodu a spousty zážitků. Celou dobu jsem si s sebou nesl v batůžku několik pytlíčků sušeného jídla (tzv. expediční stravy), protože jsem měl v plánu se s vámi podělit o zkušenost. Všechno se ale trochu zamotalo. Jak to všechno dopadlo a jak můj dnešní příspěvek souvisí s Ditou P.? Už to znáte, tak nepřepínejte a jdeme na to!

Nedávno...

čtvrtek 26. května 2016

zdroj: Pinterest
... jsem dělal pořádek v rodinných "papírech" a narazil na šanon plný návodů a manuálů k různým elektronickým pomocníkům a jiným přístrojům využívaným (a někdy i nevyužívaným) v naší domácnosti. Všechny voněly novotou a zcela zjevně do nich nikdo nikdy nenahlédl.
Nevím, jak to máte s návody u vás, ale v naší rodině jsou to úplně zbytečně potištěné stohy papíru, které si pár let poleží v šanonu a nakonec je při jednom ze svých (ne příliš četných) záchvatů úklidu vyhodím.

Znáte to. Koupí se nový přístroj, zapne se a pak se to chvilku více či méně úspěšně ladí, mačkají se čudlíky, dokud to nějak nezačne pracovat. Podívat se do návodu? Nikdy! Možná to trvá trochu déle, ale nakonec na všechno přijdu!
U mojí milované ženy bývá scénář jiný. Ano, také jí to trvá trochu déle, ale nakonec nepřijde na nic. Na scénu pak nastupuji já (se samolibým výrazem), abych stiskl to správné tlačítko a mohl se zase na nějaký čas cítit jako nepostradatelný člen domácnosti.

Kuchařka je také určitý druh manuálu, a má tudíž v naší domácnosti podobný osud jako všechny ostatní návody. Moje žena vaří duší. Srdcem. Myslím, že by se dala použít analogie s elektronickými přístroji. Stejně jako já vím, který knoflík stisknout, ona přesně ví, co do té pánve hodit.
Nevařím vůbec často a kdykoliv se z nějakého důvodu ocitnu před sporákem, je to k uzoufání. Jednoduše zkouším a trápím se a nakonec zavolám manželku, která (se soucitným výrazem) přistoupí, přikrájí toto, zamíchá ono, dokoření čímsi a nakonec mi na talíř naloží voňavý skvost, který jen vzdáleně připomíná můj prvotní záměr.

Manuály u nás prostě neobstojí. Až jednou nějaký mudrc vymyslí univerzální návod na život (čekal bych to z Hradu), poputuje do šanonu v temném rohu skříně. Ono to náhodné mačkání životních čudlíků sice trvá trochu déle (někdy až do smrti), ale ten pocit, že si na to můžu přijít sám! Ten stojí za to...

„Nedovedete si představit, jak je hrozné mít celý život naplánovaný.“

– Antoine de Saint-Exupéry

TEST: Scutum Wear

neděle 15. května 2016

zdroj: The Telegraph
Noční vlci (Putinovi oblíbenci, co jezdí na amerických motorkách) projeli naší vlastí. Při té příležitosti se s nimi kdekdo nechal vyfotit (třeba hejtman Hašek, ale to už jistě všichni víte).
Když jsme u toho focení. Mám takový problém. Neumím selfie. Prostě mi to nejde. Jednak na těch fotkách vždycky vypadám jako idiot a jednak mi přijde jako vrchol trapnosti stoupnout si před ... (doplňte si dle libovůle - hradčanské panorama, pářící se slony, Noční vlky apod.) a namířit sám na sebe objektiv.
Moje nevole vůči selfíčkům však narazila na nevoli jinou - jak se ukázalo, ještě silnější - a sice nechuť pózovat komukoliv jinému (nemám nic proti momentkám, či skupinkám, ale navléci se do trika, o kterém chci psát a nechat se fotit druhou osobou, se ukázalo být za hranicí, přes kterou nepůjdu).
Jak to s mým selfie v triku dopadlo a hlavně jak testování prádla Scutum souvisí s Nočními vlky, se dozvíte po reklamách. Tak nepřepínejte!