Ve vlaku...

čtvrtek 12. října 2017

zdroj
... cestou na pivo (zejména) mě často přepadá poezie. Naštěstí vozím tužku. To, co mě napadá cestou zpět, zásadně nezapisuji.

podzimní

ten obzor
si převlékl paruku
brodíš se v spadaných vlasech

jak okenní sklo je dech
který vane

mám rád
když držíš mě za ruku
a když jsme spolu v těch časech

ty vlasy jsou úplně
zlaté

už asi po sté
s pohledem do kraje
a výš

píseň větru
v hlavě mi zahraje
(však víš)

jako metronom
tempo mi udává pražců tón
a já se směju.


4 komentáře :

  1. Ahoj Tome, ty brďo, ta by se hodila do sbírky Čtení o psaní od Josefa Laciny.
    A co projekt letošního roku, už máš to nejhorší za sebou? Pa a vzpomínáme. Stáňa a David

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Stáňo a Davide, ten projekt mám v podstatě za sebou. Chybí pár prken, což nestojí za řeč :) Moc vás všechny zdravím na sever Moravy!

      Vymazat
  2. Tome, ty jsi takový renesanční všeumělec. Píšeš, fotíš, kreslíš,... Jaké další umění je v tobě ještě skryto? Krásné podzimní dny, Ivana.

    OdpovědětVymazat
  3. Tome,
    moc krásná báseň 👏.
    Těším se už teď na zimní 🚆⛄...
    Tak hezký, barevný podzim přeje
    Alča

    OdpovědětVymazat