Vždycky jsem byl...

pátek 27. dubna 2018

zdroj
...tak trochu fanda do techniky. Hltal články a s nadšením zkoušel kdejakou novinku. Ani nevím, kdy přesně se to stalo, ale jednoho dne jsem se probudil a začal mít pocit, že ten vývoj uhání už nějak nepatřičně rychle. Že mi ujíždí vlak. Nedobíhám ho. Myslím, že ta kolej nevede do míst, kam bych mířil i já.

Facebook mě nebaví, Instagram nestíhám sledovat a nevím, co je Snapchat. Psané blogy (které prý pomalu ale jistě ztrácí dech) jsou vrcholem mé elektronické socializace.

Ujel mi vlak a začínám si to užívat. Ráno verbálně "olajkuju" svojí drahé ženě novou sukni (a trochu si jí poplácám), v práci otevřu papírový diář (který se nedá nasdílet), večer si u vínka pouštíme LP-čka na gramofonu (který už 40 let funguje jako nový) a v posteli namísto do modré obrazovky hledím do zažloutlých stránek knihy.


Vlak mi mizí za zatáčkou.

S telefonem mi radí děti.

Já tomu vlaku mávám.

Jsem starej bloger.

Trapnej fotr.

Je to tu.

Juch!

5 komentářů :

  1. Tome, miluju ty Vaše krátké články. V pár slovech vystihnete vše... a mluvíte mi ze srdce. Děkuju. Martina z Brna

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně a výstižně řečeno,mluvíte mi z duše a přeji nám Všem ,ať nám to vydrží a nenecháme se rozhodit.S pozdravem Jaroslava.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsáno. :)
    I když bych spíše řekla, že než by vám ujížděl vlak, jste chytl vlak na druhou stranu, což je pěkné.
    Ačkoliv je technika velmi pokročilá, některé věci nenahradí jako třeba otáčení stránek knihy a jejich vůni. :) Stejně jako i slovní pochvaly od blízkých lidí nemůžou nahradit lajky povrchních známých.

    OdpovědětVymazat