PRAHA...

pondělí 30. ledna 2017

... NOIR



Povídky miluji. Mám rád to umění komprese, kdy se příběh zhutní na několik stránek. Přestože se nejedná o příliš prestižní literární žánr, já považuji opravu dobrou povídku za vrchol spisovatelského umění.

Kniha Praha Noir je souborem povídek čtrnácti českých autorů, kteří byli osloveni s požadavkem napsat "noirovou" povídku z prostředí našeho hlavního města. Stejný projekt vznikl v minulosti i v dalších světových městech, takže na pultech knihkupectví můžete narazit například na tituly Boston Noir, Washington Noir, New Jersey Noir, Petrohrad Noir, Helsinki Noir... a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho...

Do psaní pražských povídek se pustili takoví spisovatelé, jako například Karol Sidon, Kateřina Tučková, Petr Šabach nebo Ondřej Neff.
Povídky jsou stylově nádherně rozmanité. Některé z nich sice nejsou příliš "noirové", zpravidla to ovšem dohánějí svojí čtivostí a napínavou atmosférou. Kvalitativně bych povídky rozdělil do dvou skupin: na ty dobré a pak na ty excelentní. Čtenář se tedy má na co těšit.

Každá povídka se odehrává na jednom konkrétním místě a její lokaci lze nalézt na mapce na zadní straně nádherně graficky zpracovaného přebalu. Grafické zpracování knihy je dalším smyslovým požitkem, které jsem si při jejím čtení dopřával. Na své si tak přijdou i milovníci pěkné grafiky a voňavého tisku.

Abych to v duchu úsporného literárního žánru shrnul do jedné věty: při čtení této knihy jsem si skutečně pošmákl!

leden...

sobota 14. ledna 2017

...v plném proudu!

zdroj: Pinterest
Nikdy jsem zimu moc nemusel. Vnímal jsem ji jako období, kdy se blbě běhá a nedá se jezdit na skútru. V lednu už jsem se těšil na duben a hypnotizoval kalendář v naději, že se o pár stránek pootočí. Letos se ale něco stalo. Užívám si všechno, co jsem dříve nenáviděl:
- bílé fleky od posypové soli na nohavicích
- pletenou čepici, která kouše
- styl běhu, kdy po dvou krocích vpřed následuje sklouznutí o jeden vzad
- zaparkovaný skútr, který chodím pravidelně poplácat po sedle
- cestování ve zpožděném a přetopeném vlaku s jazzovou stanicí na uších a knížkou v ruce
- užívám si mráz
- užívám si brzké stmívání
- a navíc jsem zjistil, že sníh perfektně čití boty. Je takový... očistný!

Je to pro mne velký průlom, protože počínaje letoškem už neexistuje část roku, kterou bych neměl rád.

A co jinak?

- čtu Praha noir (recenze již brzy!)
- po dlouhé době zase sýrařím
- koukám na Jobse
- a v mezičasech měním poblité povlečení (děti si přehazují střevní virózu)

Jo a abych nezapomněl: Dneska je tomu 39 let, co Johnny Rotten ze Sex Pistols prohlásil větu "Taky jste se někdy cítili podvedení? Dobrou noc..." a svým následným odchodem z pódia (a taky z kapely) udělal tečku za krátkou a neopakovatelnou érou opravdového PUNKu...

Ačkoliv... punk's not dead! Tak "dobrou noc".