Tento blog...

... byl už od svého založení taková malá filiálka blogu jiného. Byl a stále je s ním neodmyslitelně spjat. Apendix. Nechám ho zakonzervovaný viset ve virtuální pavoučí síti, možná se k němu budete čas od času vracet. Kdo ví, možná i já. Měl jsem to tu fakt rád.

Ze srdce vám děkuji za pět let trvající přízeň. Za vaši věrnost, za všechny vaše názory. Za ohlasy a za virtuální návštěvy v mém prostoru, kde se lidi nemusí zouvat. Vážím si každé jedné z nich. Upřímně.

Psaní miluju. Rád skládám slovo za slovo. Budu to dělat i nadále, jen v jiném prostoru, možná trochu jinak, možná úplně stejně. Pokud by někdo z vás měl zájem o mé větotepectví a neumělé slovní puzzle (snad psaní?), napiště mi na e-mail (vpravo). Napovím vám, kde mě v budoucnu hledat.

Případné reakce směřujte tamtéž.

Děkuju, všem přeju štěstí a pohodu.

Doslova.

Slovo Od Slova.

Tom

P.S.: Poslední ať za sebou zhasne. Díky ;)

Taky mám rád...

...pohádky. Svět je v nich přehledný, černobílý, hrdina hrdinný, zloduch zlý, hlupák hloupý, sůl slaná, voda mokrá a princ Čenský. Člověk si nemusí lámat hlavu na tím, proč drakovi useknou hlavu (protože je to drak a navíc má dvě až tři), nebo proč Trautenberk vždycky dostane od Krakonoše šílený nářez (no protože je to kapitalista a navíc Skopčák).

Jenže zamýšlí se někdo nad tím, zda ten drak princeznu opravdu upřímně nemiloval? Ptal se někdo na názor princezny, zda by nedala přednost dvouhlavému partnerovi před vraždícím ješitou v brnění? Proč Krakonoš nepotrestal i Kubu s hajným, kteří dobře věděli, jaké lumpárny vyvádějí? Nepřinutil vlka sežrat Karkulku úplně stejný hlad, který přiměl Honzíka rozebrat babě střechu z perníku?

Ne, přátelé. Svět, ve kterém žijeme, je pestrobarevná paleta, ve které bílá vždycky hází šedý odstín a černá zase odráží trochu světla. A i drak má duši, ačkoliv lidový vypravěč tvrdí opak. Mysleme na to, než zase tasíme meč.

když muž...

zdroj

...začne snít o modrých dálavách, buď poslouchá příliš mnoho trampských písní, nebo stárne. Úvodem bych rád podotkl, že autor příspěvku není milovníkem country, a tudíž ono snění přisuzuje spíše věku. Je to zvláštní pocit píchnout nazdařbůh prstem do mapy, sbalit batoh, nazout boty a na dva dny se ztratit v časoprostoru, jen sám se sebou... Přišel jsem za tu dobu na pár věcí:

- jízda v kupé s partou desetiletých zápasníků wrestlingu může být obohacující (člověk se naučí pravidlům zápasu, trénování polibku na zrcadle, pískání na prsty, několika novým zápasnickým chvatům a dvěma sprostým slovům o jejichž existenci neměl doposud ponětí)

- České dráhy mají nejpropracovanější systém výluk ve střední Evropě (navíc vždycky přesně víte, kdy váš vlak nepřijede - ano, mám na mysli tu dobu, která je uvedena v JŘ)

- dodnes existují místa, kde lišky dávají dobrou noc a kde se čas zastavil v minulém století. Kdyby tam nebylo tak krásně a domácí strava nebyla jako od babičky, snad bych jim prozradil, že za kopcem už dávno nebivakují Hitlerova vojska.

- napouštění vany není špatný rituál, ale když si člověk před večerní koupelí v řece musí prošlapat cestu kopřivami, je to trochu jiná dimenze zážitku

- bosá chůze v ledové ranní rose je lék nejen na revma, ale hlavně na duši

- milion-hvězdičkový hotel sice na booking.com nenajdete, ale zato nabízí ty nejlepší služby - prostorné apartmá s koupelnou, vlastní sociálkou, ranní sprchou a postel s největšími nebesy nad hlavou

A tak.. modrým dálavám ZDAR! Zase někdy... nedostižný obzore!

Včera...

...jsem tak zbůhdarma ležel ve vaně, a protože jsem neměl nic lepšího na práci, přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem nad slovem "užívat". Užívat si a žít, je stejné jako upíjet a pít. Člověk pije, aby žil. Je to nutnost, kterou si mohou dovolit vynechávat jen opravdová esa v oboru příjmu prány. Ten zbytek populace jednoduše pije... a žije. Když chce ale člověk opravdu prožít to, co pije, musí labužnicky upíjet. A když chce prožít, to, co žije, měl by užívat. Nesmí samozřejmě propít to, za co žije. To si pak možná chvíli užívá a upíjí, ale dlouho mu to nevydrží. Nakonec z upíjení přejde v upíjení sebe sama a v užívání toho pití, ale ne života. Když člověk jen upíjí, nikdy se nenapije a když si jen užívá, ve skutečnosti nežije. Na druhou stranu žít a neužívat si, je jako vypít a nevychutnat si. A pokud člověk nikomu neupíjí, ať si klidně užívá... no a já už raději končím.

Ježišmarjá já si ty vany snad zakážu.

Krásný den, moji milí!

Na chlapa...

autor: Gemma Correll

...to někdy prostě skočí. Normální drsná chlapská zimní depka jako ze severský detektivky. Ráno vstanete a máte ji na zádech. Nevíte, kde se tam vzala a nevíte, co s ní. Laškovat s ní nejde, domlouvat jí nemá smysl a přechlastat jí nepomáhá, neb si druhý den ráno přizve na pomoc ještě bolehlav...

Člověk si chvílemi říká, jestli ten Nazaretskej byl v tomhle věku taky tak zamindrákovanej, není divu, že ho přibili na pražec.

Je to jako deka přes hlavu. Příroda kolem vás se probouzí, holky zkracují sukně, venku to voní a cvrliká, ale chlap vidí jenom tu de(p)ku na hlavě. Běhat neni chuť. Psát neni chuť. Číst je vyslovená zbytečnost. V televizi kraviny, v práci pitomci, na silnici čepičkáři a v politice nýmandi. Všechno už bylo řečeno, napsáno, složeno, zaseto, sklizeno, postaveno i zbořeno.

Už jí taky trochu chytáte?? Doufám že ne. Chtěl jsem vám jen říct, proč mi to letos zatím moc nepsalo a poděkovat za věrnost, se kterou jste navštěvovali můj prázdnotou zející blog.

A potom? Potom se to stane... ta deka z hlavy sklouzne člověku do klína. Už mu nebrání ve výhledu, ale příjemně hřeje kolena. Zaslechne ty ptáky za oknem, nazuje tenisky, vyběhne do polí a nestačí se divit, co je kolem krásy. Je chuť běhat, je chuť psát. Číst je přeci radost! Na silnici nejsou jen čepičkáři, v práci je bezva parta. V televizi sice pořád kraviny a v politice nýmandi, ale ty vůně, ta příroda a hlavně... hlavně ty krátký sukně!

Měl jsem sen...

autor: ALESSANDRA VITELLI

Takový instagramový. Něco mezi mokrým snem a noční můrou. Je-li mezi vámi psychiatr, psychoanalytik, psychoterapeut, nebo alespoň majitel snáře, rád bych jej požádal o diagnózu.

Slyšeli jste o Lence Vacvalové? To je holka, která zaběhne 100 km v horách a do cíle naběhne nalíčená a s širokým úsměvem. Myslím, že taky potí parfém od Diora (ale to zatím nemám potvrzeno). Je to Jacqueline Kennedyová mezi běžci... a navíc Slovenka (halušky u nás frčí). Mezi Prahou a Tatrami se pohybuje tak 3x do týdne a dle fotek soudím, že polovinu vzdálenosti uběhne. V mezičase odmoderuje módní přehlídku a ráno udělá Janu Poláčkovi raňajky ako z magazínu.

Říkám si, že čistě statisticky existuje jistota, že jednou poběží i kolem našeho dubu, když zrovna budu vyklusávat. Mávnu na ní a zakřičím její #RunVacvalRun!

No a teď k tomu snu. Ten začal tak, že jsem se probudil (v tom snu, jinak jsem spal, rozumíme?). Bylo to po večírku a já nutně potřeboval na vzduch. No a protože jsem pyžamo nosil naposledy na škole v přírodě na Tetřevích boudách, hodil jsem na sebe župan, abych nepobuřoval. Vyšel jsem ze vrátek, ranní slunce mi olízlo tvář a já pocítil nutkavou potřebu vyběhnout do polí. S dress codem jsem se nezatěžoval, skopl žabky a běžel... No a za první zatáčkou běžela @lenkavacval z masa a kostí s @janpolacekcom po boku. Padl jsem na kolena lkaje: "Potkám Vacvalovou a zrovna vypadám, jako bych právě běžel z koupelny na záchod!", ona na mě vycenila úsměv, v němž bylo cítit pobavení i soucit, otočila se a běželi dál.

Jelikož jsem vyznáním praktikující optimista, rychle jsem utřel slzy a začal hledat pozitivní body. Našel jsem jich hned několik:

- běžela s Poláčkem, takže by z toho stejně nic nebylo (běh ve třech není nic pro mě)

- Poláček naštěstí neměl svůj foťák

- ta situace je tak absurdní, že o ní napíšu na blogu (to mě v tom snu fakt napadlo!)

- taky jsem byl rád, že jsem si vzal alespoň ten župan

Zvedl jsem se na bosá chodidla, utáhl opasek u županu a vyběhl za nimi. Ne, že bych jim stačil, ale i tak mohu říct, že instagramové příspěvky opatřené tagem #BezeckaRit nelhaly.

Pak oba zmizeli za obzorem a já se probudil.

P.S.: Moje milá @monika.kopecek, Ty víš, že miluji jen Tebe... už se těším, až spolu zase někam vyběhneme ;)
Tvůj @slovo.od.slova

50

"Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí." 

 J.P. 

Zřejmě jsem nechutný...

zdroj: Pinterest

... materialista. Došlo mi to při nedávném ponovoročním rozjímání nad vlastní existencí. Jako obvykle to proběhlo ve vaně plné horké vody se sklenkou příjemného pití na jejím okraji. Jsa si vědom nepěknosti bazírování na věcech hmotných, musel jsem si přiznat, že mi dělá čím dál tím větší potěšení, když se mohu polaskat s předmětem estetické povahy. Obzvláště dobře mi dělá pohled na obnažený, krytu zbavený gramofon německé výroby z let sedmdesátých, tím spíše mohu-li u toho v křesle pročítat zachovalý přebal právě hrajícího LPčka. Hladit hřbety knih vyrovnaných v polici, obdivovat stařičký zapalovač, který lety neztratil na funkčnosti a na kráse spíše získal či listovat voňavými stránkami papírového diáře. Dokonce jsem včera vyhrabal svoji milou, kdysi dávno vydraženou dýmku a pár okamžiků se s ní mazlil (než mi došlo, že mám chuť ji napchat tabákem a trochu si zabafat).

Prostě a jednoduše se ze mě stává sysel milující předměty, jež pamatují doby, kdy většinu z nich ještě nevyráběly čínské děti a nikdo je nebalil do PET obalů. Kdy otcové odkazovali své dýmky synům a vnučky vařily v nádobí po babkách. Vím. Vlastnost je to nelichotivá.

Nezbývá, než si ji s nepokrytou dávkou potěšení zapsat starým plnicím perem do koženého notýsku na dlouhý seznam svých neřestí, se kterými jednou možná začnu něco dělat. Ten notýsek si ale předtím trochu pohladím.

18.12. ...

„Svůj úspěch hodnoťte podle toho, čeho všeho jste se pro něj vzdali.“

Dalajláma

„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“

Václav Havel

Asi mám alergii...

zdroj: Pinterest

... na slovo hygge. Už je to pár měsíců, co jsem to dánské (nebo norské?) slovo slyšel poprvé. Tehdy jsem ještě nevěděl, že stojíme na prahu nové módní vlny, kdy se začnou ve velkém kupovat IKEA svíčky a tlustý fusekle. Kdybych chtěl zbohatnout, začnu plést kulichy s nápisem hygge. Určitě by frčely. Navodit si i ve všední dny poklidnou atmosféru, najít si kousek štěstí i v tom nejobyčejnějším, co život přináší, večer se s hrnkem čaje a kocourem plácnout před krb... to byl až doteď můj život! Byl jsem hrdý na to, že jsem trochu zpomalený zaprděný venkovan, co chodí do vany se svíčkama a na youtube hodinu sleduje chlápka, jak beze slova táboří ve skandinávské přírodě. Teď to ale prý dělají všichni (řikali na Primě)... Stal se ze mě stoupenec středního proudu, co táhne s konzumním davem. Musím se s tím nějak vyrovnat. Asi si dám ještě hodinku videa s padajícím listím na uklidnění. Mějte se hygge!

P.S.: teplý ponožky jsem včera spálil. Vždycky jsem byl tak trochu pankáč...