když muž...

pátek 21. června 2019

zdroj
...začne snít o modrých dálavách, buď poslouchá příliš mnoho trampských písní, nebo stárne. Úvodem bych rád podotkl, že autor příspěvku není milovníkem country, a tudíž ono snění přisuzuje spíše věku. Je to zvláštní pocit píchnout nazdařbůh prstem do mapy, sbalit batoh, nazout boty a na dva dny se ztratit v časoprostoru, jen sám se sebou... Přišel jsem za tu dobu na pár věcí:

- jízda v kupé s partou desetiletých zápasníků wrestlingu může být obohacující (člověk se naučí pravidlům zápasu, trénování polibku na zrcadle, pískání na prsty, několika novým zápasnickým chvatům a dvěma sprostým slovům o jejichž existenci neměl doposud ponětí)

- České dráhy mají nejpropracovanější systém výluk ve střední Evropě (navíc vždycky přesně víte, kdy váš vlak nepřijede - ano, mám na mysli tu dobu, která je uvedena v JŘ)

- dodnes existují místa, kde lišky dávají dobrou noc a kde se čas zastavil v minulém století. Kdyby tam nebylo tak krásně a domácí strava nebyla jako od babičky, snad bych jim prozradil, že za kopcem už dávno nebivakují Hitlerova vojska.

- napouštění vany není špatný rituál, ale když si člověk před večerní koupelí v řece musí prošlapat cestu kopřivami, je to trochu jiná dimenze zážitku

- bosá chůze v ledové ranní rose je lék nejen na revma, ale hlavně na duši

- milion-hvězdičkový hotel sice na booking.com nenajdete, ale zato nabízí ty nejlepší služby - prostorné apartmá s koupelnou, vlastní sociálkou, ranní sprchou a postel s největšími nebesy nad hlavou

A tak.. modrým dálavám ZDAR! Zase někdy... nedostižný obzore!

Včera...

úterý 21. května 2019


Funny bath time in tummy tub...jsem tak zbůhdarma ležel ve vaně, a protože jsem neměl nic lepšího na práci, přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem nad slovem "užívat". Užívat si a žít, je stejné jako upíjet a pít. Člověk pije, aby žil. Je to nutnost, kterou si mohou dovolit vynechávat jen opravdová esa v oboru příjmu prány. Ten zbytek populace jednoduše pije... a žije. Když chce ale člověk opravdu prožít to, co pije, musí labužnicky upíjet. A když chce prožít, to, co žije, měl by užívat. Nesmí samozřejmě propít to, za co žije. To si pak možná chvíli užívá a upíjí, ale dlouho mu to nevydrží. Nakonec z upíjení přejde v upíjení sebe sama a v užívání toho pití, ale ne života. Když člověk jen upíjí, nikdy se nenapije a když si jen užívá, ve skutečnosti nežije. Na druhou stranu žít a neužívat si, je jako vypít a nevychutnat si. A pokud člověk nikomu neupíjí, ať si klidně užívá... no a já už raději končím.


Ježišmarjá já si ty vany snad zakážu.

Krásný den, moji milí!

Na chlapa...

úterý 16. dubna 2019

autor: Gemma Correll
...to někdy prostě skočí. Normální drsná chlapská zimní depka jako ze severský detektivky. Ráno vstanete a máte ji na zádech. Nevíte, kde se tam vzala a nevíte, co s ní. Laškovat s ní nejde, domlouvat jí nemá smysl a přechlastat jí nepomáhá, neb si druhý den ráno přizve na pomoc ještě bolehlav...
Člověk si chvílemi říká, jestli ten Nazaretskej byl v tomhle věku taky tak zamindrákovanej, není divu, že ho přibili na pražec.
Je to jako deka přes hlavu. Příroda kolem vás se probouzí, holky zkracují sukně, venku to voní a cvrliká, ale chlap vidí jenom tu de(p)ku na hlavě. Běhat neni chuť. Psát neni chuť. Číst je vyslovená zbytečnost. V televizi kraviny, v práci pitomci, na silnici čepičkáři a v politice nýmandi. Všechno už bylo řečeno, napsáno, složeno, zaseto, sklizeno, postaveno i zbořeno.

Už jí taky trochu chytáte?? Doufám že ne. Chtěl jsem vám jen říct, proč mi to letos zatím moc nepsalo a poděkovat za věrnost, se kterou jste navštěvovali můj prázdnotou zející blog.

A potom? Potom se to stane... ta deka z hlavy sklouzne člověku do klína. Už mu nebrání ve výhledu, ale příjemně hřeje kolena. Zaslechne ty ptáky za oknem, nazuje tenisky, vyběhne do polí a nestačí se divit, co je kolem krásy. Je chuť běhat, je chuť psát. Číst je přeci radost! Na silnici nejsou jen čepičkáři, v práci je bezva parta. V televizi sice pořád kraviny a v politice nýmandi, ale ty vůně, ta příroda a hlavně... hlavně ty krátký sukně!

Měl jsem sen...

pátek 18. ledna 2019

autor: ALESSANDRA VITELLI
Takový instagramový. Něco mezi mokrým snem a noční můrou. Je-li mezi vámi psychiatr, psychoanalytik, psychoterapeut, nebo alespoň majitel snáře, rád bych jej požádal o diagnózu.
Slyšeli jste o Lence Vacvalové? To je holka, která zaběhne 100 km v horách a do cíle naběhne nalíčená a s širokým úsměvem. Myslím, že taky potí parfém od Diora (ale to zatím nemám potvrzeno). Je to Jacqueline Kennedyová mezi běžci... a navíc Slovenka (halušky u nás frčí). Mezi Prahou a Tatrami se pohybuje tak 3x do týdne a dle fotek soudím, že polovinu vzdálenosti uběhne. V mezičase odmoderuje módní přehlídku a ráno udělá Janu Poláčkovi raňajky ako z magazínu.

Říkám si, že čistě statisticky existuje jistota, že jednou poběží i kolem našeho dubu, když zrovna budu vyklusávat. Mávnu na ní a zakřičím její #RunVacvalRun!

No a teď k tomu snu. Ten začal tak, že jsem se probudil (v tom snu, jinak jsem spal, rozumíme?). Bylo to po večírku a já nutně potřeboval na vzduch. No a protože jsem pyžamo nosil naposledy na škole v přírodě na Tetřevích boudách, hodil jsem na sebe župan, abych nepobuřoval. Vyšel jsem ze vrátek, ranní slunce mi olízlo tvář a já pocítil nutkavou potřebu vyběhnout do polí. S dress codem jsem se nezatěžoval, skopl žabky a běžel... No a za první zatáčkou běžela @lenkavacval z masa a kostí s @janpolacekcom po boku. Padl jsem na kolena lkaje: "Potkám Vacvalovou a zrovna vypadám, jako bych právě běžel z koupelny na záchod!", ona na mě vycenila úsměv, v němž bylo cítit pobavení i soucit, otočila se a běželi dál.

Jelikož jsem vyznáním praktikující optimista, rychle jsem utřel slzy a začal hledat pozitivní body. Našel jsem jich hned několik:
- běžela s Poláčkem, takže by z toho stejně nic nebylo (běh ve třech není nic pro mě)
- Poláček naštěstí neměl svůj foťák
- ta situace je tak absurdní, že o ní napíšu na blogu (to mě v tom snu fakt napadlo!)
- taky jsem byl rád, že jsem si vzal alespoň ten župan

Zvedl jsem se na bosá chodidla, utáhl opasek u županu a vyběhl za nimi. Ne, že bych jim stačil, ale i tak mohu říct, že instagramové příspěvky opatřené tagem #BezeckaRit nelhaly.

Pak oba zmizeli za obzorem a já se probudil.

P.S.: Moje milá @monika.kopecek, Ty víš, že miluji jen Tebe... už se těším, až spolu zase někam vyběhneme ;)
Tvůj @slovo.od.slova


50

středa 16. ledna 2019

"Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí." 
 J.P. 

Zřejmě jsem nechutný...

středa 9. ledna 2019

zdroj: Pinterest
... materialista. Došlo mi to při nedávném ponovoročním rozjímání nad vlastní existencí. Jako obvykle to proběhlo ve vaně plné horké vody se sklenkou příjemného pití na jejím okraji. Jsa si vědom nepěknosti bazírování na věcech hmotných, musel jsem si přiznat, že mi dělá čím dál tím větší potěšení, když se mohu polaskat s předmětem estetické povahy. Obzvláště dobře mi dělá pohled na obnažený, krytu zbavený gramofon německé výroby z let sedmdesátých, tím spíše mohu-li u toho v křesle pročítat zachovalý přebal právě hrajícího LPčka. Hladit hřbety knih vyrovnaných v polici, obdivovat stařičký zapalovač, který lety neztratil na funkčnosti a na kráse spíše získal či listovat voňavými stránkami papírového diáře. Dokonce jsem včera vyhrabal svoji milou, kdysi dávno vydraženou dýmku a pár okamžiků se s ní mazlil (než mi došlo, že mám chuť ji napchat tabákem a trochu si zabafat).


Prostě a jednoduše se ze mě stává sysel milující předměty, jež pamatují doby, kdy většinu z nich ještě nevyráběly čínské děti a nikdo je nebalil do PET obalů. Kdy otcové odkazovali své dýmky synům a vnučky vařily v nádobí po babkách. Vím. Vlastnost je to nelichotivá.

Nezbývá, než si ji s nepokrytou dávkou potěšení zapsat starým plnicím perem do koženého notýsku na dlouhý seznam svých neřestí, se kterými jednou možná začnu něco dělat. Ten notýsek si ale předtím trochu pohladím.