Je podzim...

středa 23. září 2015

autor: Laura Caldentey

  • večer, když si čtu při otevřeném okně, mě zebou prsty a nos
  • do domu se stahují myši a pavouci
  • skútr podstoupil pravidelnou prohlídku před zimní hibernací (mimochodem, v Letech, kam jezdím na garančky, je nový pivovar a ulice Na Kopečku - ale to s podzimem, pravda, nesouvisí)
  • vyměnil jsem sprchu za vanu
  • vyměnil jsem pivo za horkou meltu (ve vaně)
  • dostávám chuť na burčák
  • když kupuji víno, váhám, zda nevzít červené (zima na krku!)
  • ženy vyměnily sukně za kabáty a kalhoty
  • při jízdě na motorce se nudím (souvisí s předchozím bodem)

Má to přes půl metru...

sobota 12. září 2015

... a myši zabíjí jednou ranou tlapy. Jo! Vyrostl z něj velký chlap, dravá šelma a hrdý pán zahrady. Celou noc se toulá a loví jednu myš za druhou.
Ale... má to jeden háček. JEHO teritorium končí před prahem našeho domu. Tam, kde končí jeho loviště, musí nutně začít to moje, protože (ačkoliv jsem si od kocoura v domě sliboval opak) k nám letos s podzimem zase zavítala malá kamarádka.
...A tak jako každý rok líčím ořechové jadérko do pastičky na myši. A Áša?

Juniorský čundr...

pondělí 7. září 2015

...aneb kterak dítka k lásce k přírodě vésti.
Už třetím rokem vyrážíme s mými dvěma kamarády a našimi dětmi na vandr do přírody. Začali jsme, když byly nejmladšímu členu výpravy 4 roky a postupně nám děti přibývají (jak dosahují toho správného věku). Letos jsme se dostali na číslo 5 dětí a rozhodně nekončíme (ani s dětmi, ani s čundry).

Nejkrásnější pocit mám z toho, že se nám asi opravdu daří v dětech pěstovat lásku k podobným podnikům, protože i přes velkou noční nepohodu (způsobenou deštěm a zimou), jsem neslyšel jediné slůvko projevu nespokojenosti.

Jako výchozí bod každého vandru je zvolen jeden z malých lokálních pivovarů (neb každý podnik musí mít i svoji kulturní hodnotu), kterých je - bohu dík - sdostatek, takže nemáme nouzi o plány na léta příští.

Děti dostaly na nádraží od "neznámé" paní mapu se zakreslenými poklady a bylo jen na nich, aby sestavily celou trasu vandru. Navigace se ujali dva nejstarší, devítiletí, členové dětské části výpravy. Náš osud byl v jejich rukou. Děti překvapily bravurní orientací v mapě i prostoru a dokonce navrhly jednu zkratku mimo cestu (byla, pravda, stejně dlouhá, jako kdybychom cestu neopouštěli, ale zato vedla kolmo k vrstevnicím, což jsme s téměř 20 kily na zádech kvitovali). Nakonec jsme došli tam, kam jsme zamýšleli a všichni jsme si celý výšlap užili (a to nejen díky dobře zvolené pozici výchozího bodu, kterou jsme ocenili zejména my, dospělí).

Už teď se těším, až zase nazujeme pohory, nasadíme těžkou krosnu, sedneme na vlak a vyrazíme objevovat další kout naší nádherné přírody (se strategicky zvoleným výchozím místem, samozřejmě).
Page 1 of 58123...58 Next Page