Tak jak?

úterý 20. října 2015

autor: Abigail Halpin
- Pergola stojí (chybí už jen krytina, okapy, podlaha, nátěr a chodník.... zato už máme lucernu, deky přes nohy, plynovou lampu na vyhřívání a nové sklenky na víno).

- Bety už čte souvislé texty (Bůh žehnej genetické metodě, je to jen a pouze její zásluha, jelikož Bety byla v září totálně dutá).

- Čtení jí dokonce baví. Mám z toho radost.

- Škola už jí tolik nebaví. Až na výjimky (oběd a velkou přestávku).

- Náš starý ořech poprvé plodí. Jelikož ale letos rostou ořechy i na jabloních, nejedná se o kdovíjaký úspěch.

- Poprvé jsem nakupoval přes AliExpress. Na skútr jsem objednal USB zásuvku a vyhřívané gripy. K plné výbavě už mi chybí jen klimatizace, masérka a bazén s protiproudem.

- Co? To už zase musím přezout auto na zimáky?

- Začal jsem číst Cílka a prokládám ho Saturninem.

A co u vás?

Hned po ránu v šoku...

pondělí 12. října 2015

... já a bloger roku??

Beru to jako recesi, ale protože nezkazím žádnou legraci, nominaci přijímám ;)
Nominujícím čtenářům každopádně moc děkuji. Vážím si nejen toho, že se můj blog objevil v soutěži, ale hlavně toho, že sem ke mně chodíte a čtete moje slova... Doslova slovo od slova.

Jsem rád, že tu jste, ať už dáte hlas mně, nebo někomu jinému :)

Kaštany...

pátek 9. října 2015

O těch hnědých kulatých plodech jírovce toho bylo v blogerském světě napsáno dost a dost. V údivu nad lidskou potřebou tyto plody sbírat a hromadit bylo vyřčeno nesčetně otázek, na které neexistují uspokojivé odpovědi.

Přiznávám. I já patřím mezi ty, kteří při pohledu na sytě zelenou pichlavou slupku, z jejíž prasklinky vykukuje nablýskaný hnědý krasavec neodolají a léty praxe vypilovaným pohybem nohy vyprostí onen poklad. Ten sametový, lesklý, hladký, čisťoučký, pevný, naprosto nepotřebný a přesto neodolatelný kaštan strčí do kasy s nejasnou vizí toho, k čemu mu to všechno vlastně bude.

Uspokojivý pocit z hromadění eskaluje ve zvrhlou blaženost ve chvíli, kdy člověk po ramena zanoří ruce do pytle nasbíraných plodů, pro které neexistuje lepší využití, nežli se v nich přehrabovat.

Jako určitá výmluva u nás v rodině funguje představa, že to všechno děláme pro lesní zvěř, jíž čtyřiadvacátého prosince obdaříme veškerou zásobou plodů. Pravda je ale taková, že ke kumulaci semen jírovce maďalu u nás docházelo vždycky a to i v dobách, kdy jsme jimi ještě žádnou zvěř nekrmili.

Jestli jste v závěru příspěvku čekali dechberoucí rozuzlení a vyšperkovanou pointu, asi vás při pátku zklamu. Přesto vám všem přeji hezký podzimní víkend. Užijte si ho podle svých nejlepších představ. Já například půjdu na kaštany.

S prvním říjnem...

čtvrtek 1. října 2015

... první mráz.

Jak já mám tohle období roku rád. Raději se klepu zimou, nežli potím vedrem. Raději běhám po kotníky v blátě, nežli po rozpáleném asfaltu. Raději chodím ve svetru, nežli v plavkách a raději piji svařák, nežli mojito.

Ne, že bych neměl rád léto, ale kdyby se měl celý roční koloběh zastavit, a já si mohl zvolit, v jaké roční době strávím zbytek života, byl by to právě začátek podzimu, kdy mlhavá a někdy mrazivá rána střídají jasné dny plné příjemného slunce, které hřeje, ale nepálí. Kdy pohled do krajiny připomíná Gauguinovu paletu. Kdy spadané listí voní na každém kroku a příroda vydává všechny svoje plody. Stačí se sehnout, sebrat a ochutnat.

Žádný koloběh ale zastavit nelze. Ani ten přírodní, ani životní (natož ten ekonomický, že...?), a tak nic nezůstává věčně a my se máme alespoň stále na co těšit. Užívejte si babího léta, moji milí... máme ho jen jednou za rok!

P.S.: A já slibuju, že příští příspěvek nebude o počasí :)
Page 1 of 58123...58 Next Page