dnešek...

...v odkazech:

autor: B. Kliban

- Moje milovaná žena je od rána jakási rozvrkočená. Asi proto, že peče vrkoč.

- Na dálnici nedaleko od nás se stala nehoda. Vlivem silné intuice, slušné dávky náhody a taky trochu přičiněním Waze jsme se s Terezkou cestou pro vánoční rybu vyhnuli několikakilometrové koloně.

- Byl jsem běhat. Jenom v mikině. Sluníčko mi hřálo na tváři a kolem mě vál příjemný voňavý vítr. Je mi jedno, že budou na blátě. Běžel jsem, na obzoru pozoroval tu stojící kolonu a myslel na ty lidi. Ani ne tak na ty, co se po pár hodinách stání rozjedou do svých domovů. Myslel jsem hlavně na ty, co už se domů třeba nevrátí. Běžel jsem, očima přejížděl tu nekonečnou řadu kamionů a byl jsem šťastný, že mohu čvachtat v blátě a pouštět do plic čerstvý vánek.

- V noci jsem hltal dalšího Murakamiho. Dostal jsem při tom několik nápadů do své knihy. Jestli jí někdy dopíšu, bude to hlavně jeho zásluha (a já jí dopíšu, když už jsem to práskl, že?)...

- Nemám moc vánoční náladu. Koledy mě neberou. Začal jsem si ve vaně pouštět ČR Jazz. Objevil jsem pro sebe díky tomu už několik muzikantů. Doporučuji.

Hoďme starosti za hlavu, čvachtejme v blátě a užívejme krásné svátky... jo a pusťme si k tomu třeba nějakou pěknou muziku:

18. prosince 2011

Často na něj vzpomínám. Poslední měsíce častěji, než dřív. Přemýšlím, jak by vnímal naši dnešní situaci. Snažím se hledat jeho intelektuální nadhled. Jsem pravdoláskař a vůbec se za to nestydím. Vím, že nebyl ideální, tak jako každý jiný člověk. A on byl člověk s velkým "Č". Docela mi chybí. Věřím v to, že znovu přijde prezident, za kterého se nebudu stydět.

Měří to 60 cm...

autor: Charles Santoso

... a když ho Bety s vypětím všech sil nese v náruči, ocas mu visí na zem. Nedávno jsem se zastavil u veterináře a poprosil o jednu odčervovací tabletku. Ten mě zcela nepřipraveného zaskočil otázkou, kolik že ten náš kocour vlastně váží. Odvětil jsem, že ani nevím, kolik váží moje vlastní děti, nebo já sám, natož kocour, ale že náhodou vím, jak je starý. Soudě podle věku zvířete učinil lékař kvalifikovaný odhad a prodal mi tabletku pro dvoukilové kočky. Při následném kontrolním vážení (já s kocourem a bez) jsem zjistil, že:

a) potřebuji ještě jednu a půl tablety

b) potřebuji zase pořádně běhat

U Áši je to pouze vzrůstem a dá se to svádět na geny (u mě ne). O jeho původu nemáme příliš mnoho informací. Matku jsme viděli asi deset minut. Otec je neznámý Pražák. Jelikož nám ale Áša škube pytlíky od čaje (a vybrané druhy bylinných čajů v nestřeženou chvíli pije přímo z hrnku), soudím, že jeho kořeny sahají dál, než do Vršovic. Asi do Anglie. Že by britská modrá?

Mimochodem - Tobiáš se jako každý správný nezadaný mladý samec serval. Nejspíš. Nebo spadl ze stromu. Možná. Nebo mu prostě jenom někde ujela noha na náledí. Jisté je to, že má naražené žebro a už dva dny si sotva dojde pro kousek hovězího.

Konec zoologického okénka.

Mějte se krásně a bacha na náledí.

Lidem...

...nechybí síla, ale vůle.
To jsem nevymyslel, to napsal Hugo. Viktor Hugo.
Mapa zabrala, nadílku jsme našli, dobře jsme se najedli, vlakem povozili a příjemně se prošli.
V Srbsku mi při čekání na vlak načepoval pivo anděl. Opravdický.
Tuš jsem neměl v ruce patnáct let. Dneska na mě vykoukla z krabice a já se asi zamiloval.
Když jsme u té síly... jdu si dát pár kliků.
Mějte krásný sobotní večer!