 |
| zdroj: Pinterest |
... jsem dělal pořádek v rodinných "papírech" a narazil na šanon plný návodů a manuálů k různým elektronickým pomocníkům a jiným přístrojům využívaným (a někdy i nevyužívaným) v naší domácnosti. Všechny voněly novotou a zcela zjevně do nich nikdo nikdy nenahlédl.
Nevím, jak to máte s návody u vás, ale v naší rodině jsou to úplně zbytečně potištěné stohy papíru, které si pár let poleží v šanonu a nakonec je při jednom ze svých (ne příliš četných) záchvatů úklidu vyhodím.
Znáte to. Koupí se nový přístroj, zapne se a pak se to chvilku více či méně úspěšně ladí, mačkají se čudlíky, dokud to nějak nezačne pracovat. Podívat se do návodu? Nikdy! Možná to trvá trochu déle, ale nakonec na všechno přijdu!
U mojí milované ženy bývá scénář jiný. Ano, také jí to trvá trochu déle, ale nakonec nepřijde na nic. Na scénu pak nastupuji já (se samolibým výrazem), abych stiskl to správné tlačítko a mohl se zase na nějaký čas cítit jako nepostradatelný člen domácnosti.
Kuchařka je také určitý druh manuálu, a má tudíž v naší domácnosti podobný osud jako všechny ostatní návody. Moje žena vaří duší. Srdcem. Myslím, že by se dala použít analogie s elektronickými přístroji. Stejně jako já vím, který knoflík stisknout, ona přesně ví, co do té pánve hodit.
Nevařím vůbec často a kdykoliv se z nějakého důvodu ocitnu před sporákem, je to k uzoufání. Jednoduše zkouším a trápím se a nakonec zavolám manželku, která (se soucitným výrazem) přistoupí, přikrájí toto, zamíchá ono, dokoření čímsi a nakonec mi na talíř naloží voňavý skvost, který jen vzdáleně připomíná můj prvotní záměr.
Manuály u nás prostě neobstojí. Až jednou nějaký mudrc vymyslí univerzální návod na život (čekal bych to z Hradu), poputuje do šanonu v temném rohu skříně. Ono to náhodné mačkání životních čudlíků sice trvá trochu déle (někdy až do smrti), ale ten pocit, že si na to můžu přijít sám! Ten stojí za to...
„Nedovedete si představit, jak je hrozné mít celý život naplánovaný.“
– Antoine de Saint-Exupéry
