Na kočičí vlně...

drobno-září

zdroj: Pinterest

Terezka se dala na výrobu mikro-doplňků pro mini-figurky (řeknu vám, není nic lepšího, než je hledat zapadlé na dně metrové bedny mezi dýněmi). Když se přijde pochlubit, co zase vyrobila, většinou dorazí s pinzetou v ruce a v ní drží téměř neviditelný kartáček na zuby, učebnici matematiky či psací stůl i s vysouvacími šuplíky. Kýchání zakázáno. Vysávání přirozeně nepřipadá v úvahu.

Máme Ášu juniora. Říkáme mu Tobiáš, aby netrpěl frustrací z pocitu, že je vlastně náhradník. Je to takové mikro-štěstí v kožichu. (Pominu-li pár drobností, jako noční únik na střechu, ranní sekání do chodidel, záměnu koše s prádlem za kočičí záchod a záměnu naší toalety za kočičí misku, je to učiněný anděl!)

Dnes ráno mi na obličeji spočinuly první mikro-kapičky ranní mlhy. Byly chladné a takové čerstvě voňavé. Podzim se nemohl ohlásit stylověji.

Zablácené běžecké boty, červené víno, horká vana, krb, čaj a svetr! Obvyklá mozaika podzimních mini-radostí je tady.

Tímto telegrafickým drobno-příspěvkem bych vám rád popřál barevný začátek podzimu složený ze samých šťastných mikro-chvilek...

Ve zdravém těle...

zdravý (vz)duch! To mi proletělo hlavou při dnešním dopoledním běhu. Zde je v bodech:

- vybíhám nalehko, bez telefonu

- probíhám kolem hořící skládky

- lituji, že nemám čím přivolat hasiče

- lituji, že nemám čím zdokumentovat ten hustý černý dým, který stále sílí a celého mne pohlcuje

- v dýmu narážím na několik zvědavců a pohmatem zjišťuji, že drží telefon u ucha

- plíce se mi plní dehtem

- za zvuku sirén odbíhám, abych nasál trochu vzduchu

- nadále se mi nedostává kyslíku, neboť se jindy klidná prašná cesta hemží vozy mířícími k místu činu

- seznávám, že posádky vozů nežene na místo touha hasit oheň, nýbrž hasit zvědavost

- probíhám sousední vesnicí a v pravidelných intervalech volám na důchodkyně za plot odpověď na otázku "Co tam hoří, panáčku?"

- doma ve sprše smývám saze z vlasů a hořce lituji, že nemám co dát na Instagram

- celou situaci ilustruji alespoň s tužkou v ruce

- přeji vám poklidný konec neděle a pěkný start nového týdne (bez požárů, pokud možno)

...a je to tu:

Na přechodu před školou postává policejní strážník v zelené vestě a dohlíží na to, aby se děti bezpečně dopravily až do nově natřených lavic v (pořád ještě) sluncem zalitých třídách, které po prázdninách voní - tak nějak - jinak. Voní setkáváním s kamarády a příslibem přísunu nové duševní stravy. Kdo už ale školou prošel, dobře ví, že se ta vůně ze tříd vyvětrá dřív, než pomine první velká přestávka - a nazítra už budou zase cítit všednodenností (a přezůvkami na tělocvik schovanými pod lavicí). Je tu nový školní rok a já už zase před školou kličkuji mezi parkujícími vozy rodičů-taxikářů. Roční koloběh budiž pochválen, člověk se alespoň nenudí.

A co jinak? Financial Times píší o době, kdy budou lidé chodit ke Googlu nejen pro informace o vnějším světě, ale také o sobě samých. Kdo vás dnes zná lépe než vy? No jistě, Google! Ví, co čtete. Ví, co nakupujete. Ví, co si s kým píšete a také s kým a o čem telefonujete. Až se budete příště rozhodovat, s kým jít na rande, Google vám prý volbu usnadní a správné řešení s nejvyšší přesností předem určí. No, nevím. Já se ho asi rovnou zeptám na tu nejzákladnější VELKOU otázku všehomíra. Ale obávám se, že z něj beztak vypadne nějaký blábol, třeba "42"...

Když už jsme u Stopařova průvodce - v Americe startují předvolební debaty. Jsem zvědav, jestli se Douglas Adams i v tomto bodě ukáže jako vizionář a lidé si opravdu zvolí do svého čela šíleného Zafoda Bíblbroxe. Jen doufám, že Donald Trump nemá stejně jako on dvě hlavy, protože i z té jedné padají dost šílené věci.

Ať už parkujete před školou, nasáváte vůni poprázdninových učeben, radíte se s Googlem, volíte prezidenta, či děláte cokoli jiného, rozhodně NEPROPADEJTE PANICE!

Krásný začátek září všem (a těm, kteří nepatří mezi milovníky Stopařova průvodce po galaxii, se dnes omlouvám za trochu nesrozumitelný příspěvek)...