... a zázraky se dějí! A né, že ne!
Seděl jsem v pracovně, když se na terase ozvalo tvé mňoukání. Můj nevěřícný pohled asi jen tak nezapomeneš. Jako první jsi poznal lednici (a v ní smetánku a masíčko), potom svoji misku, pak pelech (naši postel) a nakonec i nás. Asi tomu nevěříš, jako my. Jsi obrovský a trochu divoký, ale jsi to ty.
Za ten čtvrt rok, co jsi byl pryč, se mi o tom zdálo snad stokrát. Dnes se to opravdu stalo. Vrátil ses. Jen malinko tlustší, než jsi byl v těch snech...
Štípněte mě!