Haruki Murakami: Spánek
Útlou knížečku donesl ve své kouzelné náruči sám Ježíšek. Radostně jsem ji osahal, očichal její stránky a nadšeně prolistoval překrásné ilustrace německé umělkyně Kat Menschik. Tiskařské a grafické provedení knihy je skutečně nádherné a bohužel musím konstatovat, že je tím nejhodnotnějším, co jsem v knize nalezl.
Kniha odpovídá rozsahově spíše povídce. Začíná větou: "Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát."
Pro mne jako manžela chorobného nespavce poměrně slibný začátek. Příběh nám poodhaluje krátký úsek života ženy, jejíž spánkový rytmus postihla záhadná anomálie. Přestala cítit potřebu spánku a s osmi hodinami denně, které díky tomu získala, nakládá po svém: čte a čte a čte... Povídka nás provádí jejími sedmnácti dny "nespánku" a člověk se chtě nechtě neubrání myšlenkám, jak by s takovým "darem" naložil on sám. Je spánek něco, co nás obohacuje a dodává životní sílu a energii, nebo je to neefektivní proces, díky kterému ztrácíme celou třetinu života a ten se pak točí jen kolem povinností a rutinních činností, které nepřináší žádnou radost? Hrdinka povídky má jasno...
...a já mám zase jasno, co se týče povídky jako takové. Ač mi to trhá moje čtenářské srdce, musím zkonstatovat, že (i přes zajímavé myšlenky a typicky Murakamiovský konec, který vám vyrazí dech), se jedná o celkem tuctovou povídku, která by bez značky MURAKAMI na jmenovce neměla šanci na vydání.
Tolik moje rýmou zalepené a ukašlané dojmy. Nenechte se ale ovlivnit názorem jednoho maroda, protože jak známo - tisíc lidí, tisíc názorů - a já budu rád, když mi ten svůj názor prozradíte třeba v komentáři. Já si zatím uvařím zázvorový čaj.
