V poslední době bývám svědkem opravdu bizarních rozhovorů. Tak třeba onehdy na poště, kde se občan turecké národnosti (bez znalosti češtiny) domlouval s paní za přepážkou (bez znalosti cizích jazyků):
"Vaše jméno."
"Eee?"
"Jméno! Jak vy jmenujete," paní zuřivě gestikuluje a prstem ukazuje na muže s nechápavým výrazem.
"Aaaa," nastává moment prozření, pán cosi píše na lístek a podává jej do okénka.
"Datum narození."
"Eeeee?"
"Narodil! Vy! Kdy! Datum!" žena jednou rukou ukazuje na své porodní cesty a druhou na stolní kalendář.
Muž opět píše na lísteček a podává jej ženě.
"Trvalé bydliště."
"EEEEEEE?"
"Bydliště! Kde! Vy! Dům! Adresa!"
"Aaaaa," papírek se plní změtí znaků.
"Národnost."
"EEEEEEEEEE?"
"Národnost! Kde, vy! Sakra práce!" žena prokazuje nebývalou schopnost improvizace, vytahuje jeden z výherních losů, které zdobí její okénko a poklepává tužkou na naši státní vlajku.
"Aaa! Turkiš!"
"Turek, co? To sem si myslela. A teď poslední otázka: Jste politicky exponovanou osobou??"
"EEEEEEEEEEEEEE!" vypravil jsem ze sebe a opustil frontu.
