... připomíná nějaký hloupý nekonečný seriál. Díl střídá díl, já se ani nenaději a už jsem u páté série. Všechno nějak strašně pádí, mám pocit, že pořád něco dělám a zároveň, že nedělám vůbec nic (resp. to moje snažení není nikde vidět). Zkusím to nějak zlomit. Asi přepnu kanál na zprávy, nebo nějaký děsně chytrý dokument.
Pořekadlo "co není v hlavě, musí být v nohách" platí na 100%. Kdyby ale mělo platit i obráceně, musel bych být génius, protože v nohách toho poslední týdny moc nemám (soudě dle mého ne-běhání). Zkusím tu bilanci alespoň trochu napravit na celonočním pochodu. Pak vám dám vědět, jak se to projevilo v hlavě.
Letos poprvé jsem odložil nedočtenou knihu. Většina z vás mě bude asi pranýřovat - byly to totiž Okamžiky štěstí od Patrika Hartla. Vlastě ani neumím přesně říct, proč si mě ta knížka nedokázala udržet až do svého konce, ale stalo se to. Pravděpodobně jsme já i kniha vibrovali každý na jiné frekvenci. Přesto si myslím, že je to povedený kus a možná se k ní jednou vrátím, až si ty vibrace trochu sladíme.
Nedávno jsem jel na veterinu Ášovi pro tablety a nechtěně jsem zaslechl rozhovor doktora s majitelkou fenky, které muž kroužil ultrazvukem po pupku:
"Tak budete maminka..."
"To je k**va!"
"To je příroda, no..."
"Dě*ka!"
"Ale no tak..."
"To je v p**i!"
"No, milá pani, právě, že už je to dál..."
Ať už jsou vaše dny naladěny na nekonečný seriál, nebo chytrý dokument, ať už máte v hlavě, nebo v nohách, ať už souzníte s Hartlem, nebo vibrujete na jiné frekvenci, ať řešíte psí potraty, nebo se těšíte na další páry psích očí... všichni mějte krásný zbytek jara.
Život je přecijen fajn...
