![]() |
zdroj |
...tak trochu fanda do techniky. Hltal články a s nadšením zkoušel kdejakou novinku. Ani nevím, kdy přesně se to stalo, ale jednoho dne jsem se probudil a začal mít pocit, že ten vývoj uhání už nějak nepatřičně rychle. Že mi ujíždí vlak. Nedobíhám ho. Myslím, že ta kolej nevede do míst, kam bych mířil i já.
Facebook mě nebaví, Instagram nestíhám sledovat a nevím, co je Snapchat. Psané blogy (které prý pomalu ale jistě ztrácí dech) jsou vrcholem mé elektronické socializace.
Ujel mi vlak a začínám si to užívat. Ráno verbálně "olajkuju" svojí drahé ženě novou sukni (a trochu si jí poplácám), v práci otevřu papírový diář (který se nedá nasdílet), večer si u vínka pouštíme LP-čka na gramofonu (který už 40 let funguje jako nový) a v posteli namísto do modré obrazovky hledím do zažloutlých stránek knihy.
Vlak mi mizí za zatáčkou.
S telefonem mi radí děti.
Já tomu vlaku mávám.
Jsem starej bloger.
Jsem starej bloger.
Trapnej fotr.
Je to tu.
Juch!