...podzim. Bosýma nohama se brodím žlutým listím a co chvíli seberu spadlý ořech. Sluneční paprsky mi hřejí do tváře a chodidly vnímám příjemné teplo vyzařující ze země. Je říjen. Posbírané ořechy louskám na terase se sklenkou vychlazeného sauvignonu. 2017 byl fajn ročník. Už se ale těším na ten letošní. Byl to výjimečný rok. Ve všech ohledech. Zvedám se od vína a skáču do ledového bazénu. Opravdu je říjen? Chladná voda dělá své. Dámské publikum bych neoslnil, ale nádherně se mi bystří smysly. Za pár dnů slavíme stoleté výročí republiky, která už neexistuje. Neexistují jen její hranice, nebo i myšlenka a ideály na základě kterých vznikla? Pravda je, že stádo, které po těchto hodnotách šlape, dupe čím dál hlasitěji a pod jeho kopyty už zmírá nejedna ideje. Já ale myslím... doufám a věřím, že se přežene a slova jako srdce, lidskost, láska a čest se znovu zvednou na nohy. Byť trochu zaprášené. Rychle se zabalím do županu a jdu si dopít sklenku. Pokožkou mi prostupuje horké mravenčení. Máme ŘÍJEN! Výjimečný rok.
P.S.: ...a v neděli vyhodím všechna céčka. Už to nesbírám...
