 |
| zdroj: Pinterest |
... materialista. Došlo mi to při nedávném ponovoročním rozjímání nad vlastní existencí. Jako obvykle to proběhlo ve vaně plné horké vody se sklenkou příjemného pití na jejím okraji. Jsa si vědom nepěknosti bazírování na věcech hmotných, musel jsem si přiznat, že mi dělá čím dál tím větší potěšení, když se mohu polaskat s předmětem estetické povahy. Obzvláště dobře mi dělá pohled na obnažený, krytu zbavený gramofon německé výroby z let sedmdesátých, tím spíše mohu-li u toho v křesle pročítat zachovalý přebal právě hrajícího LPčka. Hladit hřbety knih vyrovnaných v polici, obdivovat stařičký zapalovač, který lety neztratil na funkčnosti a na kráse spíše získal či listovat voňavými stránkami papírového diáře. Dokonce jsem včera vyhrabal svoji milou, kdysi dávno vydraženou dýmku a pár okamžiků se s ní mazlil (než mi došlo, že mám chuť ji napchat tabákem a trochu si zabafat).
Prostě a jednoduše se ze mě stává sysel milující předměty, jež pamatují doby, kdy většinu z nich ještě nevyráběly čínské děti a nikdo je nebalil do PET obalů. Kdy otcové odkazovali své dýmky synům a vnučky vařily v nádobí po babkách. Vím. Vlastnost je to nelichotivá.
Nezbývá, než si ji s nepokrytou dávkou potěšení zapsat starým plnicím perem do koženého notýsku na dlouhý seznam svých neřestí, se kterými jednou možná začnu něco dělat. Ten notýsek si ale předtím trochu pohladím.
