Kultůrně...

autor: Justyna Jaszke

...bohatý je tento podzim. Koncentrace navštívených koncertů v posledním kvartálu roku lahodí mému vkusu. Na hladové ucho si vskutku stěžovat nemohu. Jeden z posledně navštívených byl akustický koncert Zdeňka Bíny pro mikropublikum v naší oblíbené kavárně. Koncertů už jsem, věru, zažil hodně, ale prvně v životě mě něčí hudba skutečně fyzicky objala. Možná to zní jako patos a mnozí mě začnou považovat za svíčkovou bábu kartářku, ale vážně jsem zažil naprosté sladění vibrací všech přítomných i těch neskutečných zvuků, které můj oblíbený kytarista z funkové kapely -123 min. vyluzoval z šestistrunného nástroje. A proč to sem vlastně takto kostrbatě píšu? Protože bych vám chtěl Zdeňka Bínu ze srdce doporučit. Až bude u vás hrát, nezůstávejte doma. Nebudete litovat.

Hodně zvláštní...

...podzim. Bosýma nohama se brodím žlutým listím a co chvíli seberu spadlý ořech. Sluneční paprsky mi hřejí do tváře a chodidly vnímám příjemné teplo vyzařující ze země. Je říjen. Posbírané ořechy louskám na terase se sklenkou vychlazeného sauvignonu. 2017 byl fajn ročník. Už se ale těším na ten letošní. Byl to výjimečný rok. Ve všech ohledech. Zvedám se od vína a skáču do ledového bazénu. Opravdu je říjen?  Chladná voda dělá své. Dámské publikum bych neoslnil, ale nádherně se mi bystří smysly. Za pár dnů slavíme stoleté výročí republiky, která už neexistuje. Neexistují jen její hranice, nebo i myšlenka a ideály na základě kterých vznikla? Pravda je, že stádo, které po těchto hodnotách šlape, dupe čím dál hlasitěji a pod jeho kopyty už zmírá nejedna ideje. Já ale myslím... doufám a věřím, že se přežene a slova jako srdce, lidskost, láska a čest se znovu zvednou na nohy. Byť trochu zaprášené. Rychle se zabalím do županu a jdu si dopít sklenku. Pokožkou mi prostupuje horké mravenčení. Máme ŘÍJEN! Výjimečný rok.

P.S.: ...a v neděli vyhodím všechna céčka. Už to nesbírám...

Mráz...

...mi běhá po zádech. A není to jen díky děsivé detektivce postavené na mrazivém příběhu plném mrazivých kulis a mrazivých představ...

Mráz je famózně sepsaná detektivka Bernarda MINIERa, která od prvních stránek čtenáře doslova pohltí. Temný příběh odehrávající se v zasněžených francouzských Pyrenejích začne záhadným a těžce vysvětlitelným mordem nejoblíbenějšího koně tamního miliardáře, kterého jeho vrah dokázal vyvézt na nejvyšší horu a jeho bezhlavé tělo pověsit na lanovkový stožár. Pokud vám při té představě přeběhl mráz po zádech, asi byste neměli tento více než šestisetstránkový příběh brát do rukou. Vyšetřování bere rychlý spád, stejně jako události v pyrenejském městečku Sant-Martin, v jehož blízkosti se nachází ústav pro ty nejšílenější zločince z celé Evropy. Jak vysvětlit přítomnost DNA toho nejstřeženějšího z nich na místě činu?? Smrtí koně všechno jen začíná. Mráz za okny sice ztrácí svoji vládu, ale mrazivé pocity při čtení této knihy vás s nadcházejícím jarem neopustí. Za to ručím!

Vyšetřování přináší více otázek než odpovědí a příběh je postupem času košatější a košatější. Jak už bývá u dobrých autorů zvykem, na posledních několika desítkách stran všechny slepé uličky a zdánlivě nesouvislé vyšetřovací verze do sebe zapadnou a četná ramena příběhu se slijí v jeden svěží proud, na jehož vlnách čtenář dopluje až k rozuzlení všech záhad...

...anebo ne úplně všech?

Mráz mohu doporučit všem fandům napětí. Zároveň bych chtěl na tomto místě poprosit čtenáře, kteří nehodlají číst moje komentáře jiného druhu napětí, a sice napětí politického, aby s klidným srdcem zbytek mého dnešního příspěvku přeskočili.

Týká se totiž toho, co mi vyvolává mravenčení v zádech mnohem více, než bravurně sepsaná detektivka, a sice dnešního inauguračního projevu našeho nově zvoleného prezidenta republiky.

Jako liberální demokrat zcela respektuji fakt, že nově zvoleným prezidentem je Miloš Zeman. To jen na úvod. Respektovat výsledky voleb ovšem neznamená srazit paty, zavřít pusu (jak by si pan prezident přál) a sledovat lejna padající na základní pilíře naší křehké demokracie. Aniž bych se chtěl dlouze rozepisovat, rád bych vyjádřil svůj názor, že Český rozhlas, Česká televize a v neposlední řadě média vydavatelství Economia patří k tomu nejlepšímu a neobjektivnějšímu, co dnešní česká žurnalistika nabízí. Pan prezident se asi jako jediný český politik neuráčil vyjádřit k vraždě novináře u našich sousedů a donedávna ještě bratrů, zato cítí potřebu dehonestovat média, o jejichž profesionalitě nemám (na rozdíl například od pana Soukupa) nejmenších pochyb.

Závěrem bych ještě rád podotkl, že nikterak nehájím osobu pana Bakaly, o jehož vině či nevině by měly rozhodnout nezávislé soudy, nikoliv soudy uprostřed inauguračního projevu prezidenta republiky. Mimochodem, on pan Bakala není jediný obviněný podnikatel a majitel médií v této zemi. Narozdíl od dalších ale nevykonává žádnou veřejnou funkci, která by mohla budit dojem střetu zájmů.

Važme si svobod, které jsme složitě získali a které tu možná nebudou navždy. Važme si jich a chraňme je pro naše děti. Nesrážejme paty a nedržme ústa. Slovními útoky na novináře to začíná a kulkou v srdci končí.