Když někdo na někoho hledí zmateně či překvapeně, bývá nezřídka počastován přirovnáním k myši, jež právě opustila svoji vyhřátou komůrku v útrobách země a to způsobem značně bizarním - vyoráním.
Jelikož se orbě prakticky nevěnuji, mohu si průběh takového procesu pouze představovat.
Myška právě ulehá do svého pelíšku v dírce uprostřed pole, když tu se najednou země zachvěje a na stropě se začnou objevovat malé pukliny. Než se vyděšená myška stačí rozkoukat, komůrka se s ní otočí a hlodavec se i s pelíškem válí uprostřed oraniště a hledí na vzdalující se pluh tažený hlučným traktorem.
Práce mimických svalů u hlodavců dosud nebyla předmětem mého zkoumání. Přesto si dovolím tvrdit, že výraz tváře myši před vyoráním i po této hrůzné zkušenosti se nebude výrazně lišit. Nechápu proto, odkud se celé zmiňované přirovnání vzalo, ale počítám, že za ním bude stát spíše fantazie, nežli empirická zkušenost našich předků.
Vyoraná myš se podle mě tváří úplně stejně jako myš nevyoraná, proto - až vás zase někdo připodobní k vyoranému savci - nic si z toho označení nedělejte...
...klidně se znovu zavrtejte do země a vězte, že další orba nepřijde dříve, než za rok.
Žádné komentáře :
Okomentovat