Problematika chybějících ponožek po jejich vytažení z pračky je často vzpomínaná záležitost a myslím, že už má svoje pevné místo i v odborné literatuře. Stejně mi ale tento fenomén nepřestane fascinovat. Mám dvě nohy, na každé noze jednu ponožku. Dohromady dvě ponožky. Večer se svlékám. Z každé nohy jadna ponožka, která je vzápětí umístěna do koše na prádlo a posléze do pračky. Po vytažení z pračky je třeba ponožky, které během očistného procesu v útrobách automatické pradleny figurovaly jako samostatné elementy, opět spárovat, aby bylo možné pár znovu použít. A zde nastává to, co nikdo nechápe a přesto už to nikoho nepřekvapí. Z pračky je vytaženo několik ponožek, které není možné spojit s žádnou jinou do páru. V mariáši by se řeklo, že jsou plonkové.
Je možné se tomu pořád dokola divit a nebo přijmout tento věděcky doposud neodůvodněný jev jako fakt a naučit se s ním žít. Je možné proti němu i bojovat, jako to dělám já. Již několik let si kupuji pořád stejné ponožky jedné a té samé barvy. Takové ponožky je možné mezi sebou volně kombinovat a starost s hledáním adekvátní dvojice tímto elegantně odpadá. Překvapení při dodržení tohoto postupu nastává jen po vytažení poslední ponožky z pračky. Ta totiž zpravidla bývá lichá...
A já se ptám: není snad toto jasný důkaz o nepravdivosti všeobecně uznávané teorie o zachování hmoty a energie??