hrnky, hrnky, hrnky...

Je to zvláštní, ani nevím, jestli jsme kdy vynechali návštěvu hrnčířských trhů na berounském náměstí, ale řekl bych, že ne. Z každé procházky po trhu si vždy odneseme plný košík hrnků, misek, mističek a talířů. Ani letos tomu nebylo jinak, cestou k autu jsem se prohýbal pod tíhou ukořistěného nákladu. Jeden by řekl, že se to nádobí u nás musí nutně někde kumulovat, ale nemám ten pocit. Je to pro mě záhada, ale hrnečky mají stále svoje místo a nepadají nám z poliček. Čas od času dochází k nehodě, jako tomu bylo se Soni espresso-hrnečkem z úvodní fotky, ale že bychom rozmlátili za rok 2 koše keramiky? Tak trochu podezírám svoji ženu, že se našich hrnků v průběhu roku zbavuje, abych nikdy neměl pocit, že už jich je dost. Jelikož jsem si jist, že by neměla žaludek na to se jejích hliněných miláčků zbavovat definitivní cestou, myslím, že to dělá formou charitativních darů a také, že občas hodí nějakou tu keramiku našim návštěvám při jejich odchodu do tašky (tajně, abych nic netušil a možná ani oni).

Ať už je to jak chce... jsem rád, že to umí zařídit tak, abychom mohli zase za půl roku vyrazit a udělat si radost novým kouskem... však víte, jak chutná čaj z nového hrnku.

Zvládněte skok do školně-pracovního procesu tak pohodově, jak jen to půjde... a pokud budete mít pocit, že vám ta vaše "lesní zvěř" už přerůstá přes hlavu, udělejte si pohyblivý svátek a zaposlouchejte se do rytmů brněnské Lesní zvěře (z jejich desky Movable Feasts - pohyblivé svátky)...