 |
zdoj: Pinterest |
Vlivem osudu (osud na sebe v ten den oblékl kabát v podobě hladu, deště a zavřené restaurace) jsem byl o víkendu donucen poobědvat v jistém nejmenovaném fast-foodovém řetězci. Byl to jeden z nejhorších zážitků letošní zimy. Naštěstí mi můj kamarád, se kterým jsme vyrazili na nedělní výlet s dětmi, dělal vydatnou morální podporu. Bez něj bych to asi nezvládl.
Ještě teď se vidím, jak tam tak stojím (jelikož místo k sezení nebylo možné najít) pod znakem velkého žlutého "M", žvýkám nevábně vonící sladkou housku s masovitým (stále tomu chci věřit) obsahem, pozoruji děti, kterým z pusy čouhají dlouhé mastné hranolky a mlčky si nechávám drobit na záda od člověka, který se tísní u pultu "na stojáka" s námi.
Po necelých deseti minutách k nám dorazily dvě ukrajinské uklízečky a nedbajíce faktu, že jsme ještě nedojedli, nám začaly vytírat pod nohama. Byl čas jít...
Říkám si, že jestli se v pekle konzumuje nějaká strava, jistě se podává v červených pytlících se žlutým "Mc" navrchu.
P.S.: Ale jinak to byl supr výlet... Díky, Z.