vzpomínky z konzervy

Mám rád fotografie. Právě se dívám na jednu, kde jsem já a moje žena na louce (na nějakém cyklo výletě), tou dobou ještě svobodní, bezdětní a o několik starostí mladší. Je to jako otevřít konzervu se vzpomínkou, která tam na mě, uchráněna před vnějším světem, čekala několik let. Najednou zase cítím vůni, kterou jsem tehdy nasával, slyším ptačí zpěv a bzučení včel a parné slunce se mi opírá do zad. Přesně vím, odkud a kam jme tehdy jeli a o čem jsme si na té louce povídali. Nebýt té fotky, tenhle den se vytratí z mé paměti, stejně jako stovky jiných. Jen ten chvilkový nápad - udělat si snímeček - zvrátil jeho osud a uchoval ho navěky.

Zjistil jsem, že ta konzerva vzpomínek nemusí mít podobu jen fotografického snímku. Úplně stejně se mi vybavují vzpomínky, když zaslechnu hudbu, kterou jsem v určitém období mého života poslouchal. Také při pohledu na hřbet knihy se mi v mysli vrací doba, kdy jsem listoval stránkami a poprvé četl její příběh. Vím, jaké bylo počasí, co mě tehdy trápilo, na co jsem se těšil a s naprostou jistotou vím, kde jsem zrovna seděl, když jsem onu knihu dočítal, zda byl večer, nebo poledne či jestli byla zima, nebo léto.

Fotky, hudba a knihy jsou takové moje sáčky instantních nudlí. Pěchuji do nich střípky svého života, abych je po letech zalil vroucí vodou a mohl si k nim přivonět, ochutnat je.... a znovu prožít.