Už to měří 30 centimetrů...

zdroj: Pinterest

...a šplhá to po stromech. Vysoko. Po třech hodinách zírání do větví nám došlo, že to ale umí jenom nahoru! Ještě, že máme devítimetrový rozkládací žebřík a hodného souseda, který mi ho pomohl dostat ke stromu. Nahoře jsem se bál víc, nežli kocour, jen jsem u toho tolik nemňoukal. Záchranná akce dopadla dobře. Po zbytek dne kolem mne kocour chodil s výrazem vyjadřujícím zbožnou úctu a respekt hodný zachránce. Obhájil jsem si místo vůdce smečky. Snad mi to vydrží.

5 věcí...

...které mi udělaly radost v uplynulých dnech (aneb kdy mám pocit, že vývoj lidstva občas jde i správným směrem):

1.) Babiš vytahuje desky a konečně všem ukazuje, jak se řídí stát (firma). Nepřestávám doufat, že se nakonec sám znemožní. Co je mi ale jasné, že rozhodně nečetl moje festové postřehy, jinak by nemohl močit tak nezodpovědně. Kdyby ho ten náměstek místo pořizování populistických snímků raději vyvažoval!

2.) Kocour i dcera dávají přednost mému domácímu jogurtu před kupovaným. Prošel jsem nejpřísnějším testem kvality! Já su tak šťastné!

3.) Někdo vymýšlí panel zobrazující dění před kamionem. Člověku by se jej ani nechtělo předjet (i když je to tak snadné)...

4.) Konečně jsem se naučil nasazovat kontaktní čočky a užívám si ostrý zrak i při běhání. Nevěřili byste, jaké jsou od nás výhledy!!! Když jsem to nadšeně oznamoval ženě, odvětila, že už to za ty 3 roky zjistila sama.

5.) Počet víkendových akcí v našem nejbližším okolí se vyšplhal na číslo, se kterým si neumíme poradit. Po vzoru osla, který měl dvě hromady se senem a pošel hlady, protože nevěděl, kterou sežrat, nakonec nejedeme ani na jednu z nich a vyrážíme do lesa. Bylo tam krásně.

Takže ta aplikace...

... se kterou občas vyběhnu, když mi není zatěžko s sebou vláčet telefon, je EPP (projekt pomahejpohybem.cz).

Princip je jednoduchý. S naběhanými kilometry dostávám body, které mohu věnovat na konkrétní charitativní projekt a rozhodovat tak, kam budou putovat peníze z Nadace ČEZ.

Podobných projektů existuje více. Doporučuji vyzkoušet například charitymiles.org, která sice není česká, ale nabízí více sbírek a některé z nich jsou opravdu zajímavé. Zde se nejedná o aplikaci navázanou na jedinou nadaci, ale peníze do fondu putují od různých sponzorů. Na vás pak je rozhodnout (na základě bodů získaných vaším pohybem), komu konkrétně budou pomáhat.

Myšlenka, kdy nadační peníze vlastně pomůžou dvakrát, mi připadá geniální. Pokud vás tento princip charity nadchl, doporučuji vám s vašimi dětmi vyzkoušet projekt Čtení pomáhá, o kterém zrovinka dneska píše na blogu moje lepší polovička.

Tak běhání (čtení) zdar a dobrým skutkům zvlášť!

MURAKAMI: Afterdark

Už dlouho jsem po útlé Murakamiho knížečce pokukoval, ale její koupi jsem vždy odložil na "až jindy". Náhoda (které notně pomohla moje angličtinářka) to zařídila tak, že se kniha jednoho odpoledne objevila na mém stole. Jednalo se konkrétně o anglickou verzi přeloženou Jayem Rubinen (jedním z hlavních překladatelů Murakamiho románů do anglického jazyka).

Příběh, který se odehrává během jediné noci, mne okamžitě vtáhl a já hltal stránku za stránkou. Moje počáteční nadšení sice postupně uvadalo, ale já nedokázal knihu odložit, jelikož autor hned zpočátku otevřel několik otázek a nastínil nejednu záhadu. Prostě jsem musel vědět, jak to dopadne. Nějak jsem v tu chvíli zapomněl na Murakamiho zálibu v otevřených koncích. Vzpomněl jsem si až příliš pozdě. Dočtenou knihu jsem s rozpačitým výrazem na tváři odkládal na noční stolek a trvalo mi pár týdnů, než jsem se rozhodl o ní napsat tady na blogu.

Teď, s odstupem času, bych moje pocity z knihy rozdělil na čtyři fáze: očekávání, napětí, zklamání a smíření se...

Relativně prostinký příběh popisuje několik postav, jejichž kroky se sejdou uprostřed nočního velkoměsta. Ústřední postavou vyprávění je mladá dívka, která se rozhodla probdít noc mimo svůj domov. Mimo místo, kde leží její starší sestra. Ta si před mnoha týdny odešla zdřímnout do své postele, ze které už nevstala. Není mrtvá, není ani v bezvědomí. Jednoduše spí. Probudit ji zatím ale nikdo nedokázal.
Hlavní hrdinka se během noci setká s mužem, kterého kdysi dávno znala a se kterým stráví několik příjemných chvil. Díky němu se náhodou zaplete do případu brutálně zbité čínské prostitutky, které díky své znalosti jazyka pomůže.
Všechny postavy se v příběhu mihnou a zase zmizí. Včetně hlavní hrdinky i její sestry. Jako bychom přes noc na pár hodin nahlédli do jejich životů a před rozedněním zase v tichosti odešli.

V knize Afterdark použil autor velice zvláštní způsob popisu prostředí. Čtenář vstupuje do jednotlivých scén jako televizní divák a jakoby skrze objektiv pozoruje dění, které spisovatel coby kameraman zprostředkovává.

Kdo čeká mohutný příběh s teatrálním zakončením, bude zklamán, jako jsem byl (na malou chvíli) i já. Kdo si ale užívá Murakamiho bravurní umění popisu, bude nadšen. Z každé stránky čiší úžasná temná atmosféra nočního města. Atmosféra, která existuje jen v nočních hodinách a která mizí s prvními paprsky slunce, stejně jako Murakamiho příběh Afterdark.

Běh? Raději nalehko!

autor: Robbie Meriales

Běh si nejvíce užiju v létě, kdy mám na sobě jen trenky, (někdy) triko a hodinky. Telefon není kam strčit a v ruce překáží. Vnímám jen sebe, svoje kroky, pot kapající na rozpálenou zem a přírodu kolem mě.

Dneska mi na tváři vykouzlil úsměv obrázek od ilustrátora Robbieho Merialese.

Ale nemyslete si. Já si ten telefon s sebou taky někdy vezmu... a dokonce chci vyzkoušet jednu aplikaci. Nechte se překvapit, bude to něco extra!

Já se vrátím!

Na služebce...

- v kufru mi nejvíc místa zabral Irving a boty na běh
- pojem francouzská móda je protimluv (viděl jsem chlápky v saku, šortkách a sandálech s fuseklema)
- fotit na telefon je jako hrát na hřeben (jde to, ale desítku za umělecký dojem nedostanete - teda alespoň já určitě ne)
- proti místním taxikářům řídí ti pražští jako usedlé babky
- to, co doma jíme, je asi opravdu quiche!
- poslouchat českou navigaci, kterak se pokouší vyslovit francouzské názvy ulic, je fakt zábava (teda po sedmi hodinách v autě mi to tak připadalo)
- Méty jsou krásné!

pondělní ochutnávka #1

Oběma tekly po tvářích slzy. Seděly, mlčky plakaly a sledovaly Martina. Vodní hladina mezitím vystoupala vysoko pod střechu kabiny. Martin viděl, že ženy samy nepodniknou nic pro svoji záchranu. Všechno bylo na něm. Prostor pro dýchání se rychle zmenšoval. Martin musel zaklonit halvu a vystrčit ústa až úplně ke střeše, aby se mohl nadechnout. Nabral vzduch do plic a v ten moment voda zaplnila celý prostor kabiny vozu. Nebyl čas na přemýšlení, ale přesto bylo nutné učinit rozhodnutí. S největší pravděpodobností se mu podaří zachránit jen jednu z žen. Musel se rozhodnout, o čí záchranu se pokusí. Mezitím, co se snažil vtěsnat mezi přední sedadla, aby dosáhl na odepínání zadních bezpečnostních pásů, v hlavě mu zuřila válka. Jeho ruka se ztěžka natahuje a šátrá po tom červeném tlačítku, které má osvobodit jednu z žen ze smrtící klece. Kyslík v těle se mu rychle spotřebovává, ale on se není chopen rozhodnout. Ruka se mu pohybuje mezi oběma sedadly zleva doprava. V tu chvíli jeho mozku dojdou poslední zbytky okysličené krve a zatmí se mu před očima.

Když se mu konečně podařilo oči násilím otevřít, ležel propocený ve své posteli. Budík na nočním stolku u jeho hlavy ukazoval čas 2:45.

Nikdy nemám rozečtenou...

autor: Lim Heng Swee

... jenom jednu knihu. Vždycky je jich několik naráz, a tak se málokdy stane, že bych neměl chuť ani na jednu z nich. Čtení patří k mým denním rituálům a i kdyby to mělo být jen na deset minut, knihu do ruky prostě před spaním vzít musím.

Dlouholetým vylaďováním se můj stav rozečtených knížek na nočním stolku více méně ustálil na počtu 3: Jedna kniha hlavní, které věnuji nejvíce času, druhá kniha v angličtině (obě zpravidla beletrie) a třetí knihou vstřebávám vědomosti a informace (naučná historická, něco do práce, apod.).

Můj aktuální seznam (v uvedeném pořadí) ode dneška naleznete v pravé části blogu. Je možné, že to někoho bude zajímat a navíc mě tyhle blbinky fakt baví...

Tak knihám zdar!