Příběh, který se odehrává během jediné noci, mne okamžitě vtáhl a já hltal stránku za stránkou. Moje počáteční nadšení sice postupně uvadalo, ale já nedokázal knihu odložit, jelikož autor hned zpočátku otevřel několik otázek a nastínil nejednu záhadu. Prostě jsem musel vědět, jak to dopadne. Nějak jsem v tu chvíli zapomněl na Murakamiho zálibu v otevřených koncích. Vzpomněl jsem si až příliš pozdě. Dočtenou knihu jsem s rozpačitým výrazem na tváři odkládal na noční stolek a trvalo mi pár týdnů, než jsem se rozhodl o ní napsat tady na blogu.
Teď, s odstupem času, bych moje pocity z knihy rozdělil na čtyři fáze: očekávání, napětí, zklamání a smíření se...
Relativně prostinký příběh popisuje několik postav, jejichž kroky se sejdou uprostřed nočního velkoměsta. Ústřední postavou vyprávění je mladá dívka, která se rozhodla probdít noc mimo svůj domov. Mimo místo, kde leží její starší sestra. Ta si před mnoha týdny odešla zdřímnout do své postele, ze které už nevstala. Není mrtvá, není ani v bezvědomí. Jednoduše spí. Probudit ji zatím ale nikdo nedokázal.
Hlavní hrdinka se během noci setká s mužem, kterého kdysi dávno znala a se kterým stráví několik příjemných chvil. Díky němu se náhodou zaplete do případu brutálně zbité čínské prostitutky, které díky své znalosti jazyka pomůže.
Všechny postavy se v příběhu mihnou a zase zmizí. Včetně hlavní hrdinky i její sestry. Jako bychom přes noc na pár hodin nahlédli do jejich životů a před rozedněním zase v tichosti odešli.
V knize Afterdark použil autor velice zvláštní způsob popisu prostředí. Čtenář vstupuje do jednotlivých scén jako televizní divák a jakoby skrze objektiv pozoruje dění, které spisovatel coby kameraman zprostředkovává.
Kdo čeká mohutný příběh s teatrálním zakončením, bude zklamán, jako jsem byl (na malou chvíli) i já. Kdo si ale užívá Murakamiho bravurní umění popisu, bude nadšen. Z každé stránky čiší úžasná temná atmosféra nočního města. Atmosféra, která existuje jen v nočních hodinách a která mizí s prvními paprsky slunce, stejně jako Murakamiho příběh Afterdark.
Teď, s odstupem času, bych moje pocity z knihy rozdělil na čtyři fáze: očekávání, napětí, zklamání a smíření se...
Relativně prostinký příběh popisuje několik postav, jejichž kroky se sejdou uprostřed nočního velkoměsta. Ústřední postavou vyprávění je mladá dívka, která se rozhodla probdít noc mimo svůj domov. Mimo místo, kde leží její starší sestra. Ta si před mnoha týdny odešla zdřímnout do své postele, ze které už nevstala. Není mrtvá, není ani v bezvědomí. Jednoduše spí. Probudit ji zatím ale nikdo nedokázal.
Hlavní hrdinka se během noci setká s mužem, kterého kdysi dávno znala a se kterým stráví několik příjemných chvil. Díky němu se náhodou zaplete do případu brutálně zbité čínské prostitutky, které díky své znalosti jazyka pomůže.
Všechny postavy se v příběhu mihnou a zase zmizí. Včetně hlavní hrdinky i její sestry. Jako bychom přes noc na pár hodin nahlédli do jejich životů a před rozedněním zase v tichosti odešli.
V knize Afterdark použil autor velice zvláštní způsob popisu prostředí. Čtenář vstupuje do jednotlivých scén jako televizní divák a jakoby skrze objektiv pozoruje dění, které spisovatel coby kameraman zprostředkovává.
Kdo čeká mohutný příběh s teatrálním zakončením, bude zklamán, jako jsem byl (na malou chvíli) i já. Kdo si ale užívá Murakamiho bravurní umění popisu, bude nadšen. Z každé stránky čiší úžasná temná atmosféra nočního města. Atmosféra, která existuje jen v nočních hodinách a která mizí s prvními paprsky slunce, stejně jako Murakamiho příběh Afterdark.
Od Murakamiho jsem četla jako první knížku Spánek. Moje pocity bych rozdělila do stejných fází jako ty. Přišla jsem mu na chuť až s dalšími přečtenými knihami a jsem ráda, že mě ta první neodradila.
OdpovědětVymazatZuzko, Spánek neznám. Já měl to štěstí, že jsem od Murakamiho přečetl nejprve 3 hooodně dobré romány. Být tím prvním Afterdark, možná by byl i poslední.... ale kdo ví :)
VymazatKaždopádně je to určitě jeden z mých NEJ autorů.
Posílám pozdravy na kopeček ;)
T.
Napsal jste to moc hezky, Tomáši. Afterdark je jedna ze slabších Murakamiho knih, ale má své kouzlo. HM dokáže navodit skvělou atmosféru - ať už v nočním baru, kde sedí ti dva mladí lidé nebo v tajemném pokoji se spící sestrou. Než si čtenář na jeho styl psaní zvykne, tak bývá zklamaný, že se nedočkal konkrétnějšího konce. Někdy je zklamání větší, jindy menší. Jeho nepředvídatelnost se mi hodně líbí. Přečetla jsem od něj skoro všechno, baví mě pořád, ale už to jaksi není ono. Asi už jsem se ho "přečetla" :) Nicméně letos se chystám, že si znovu přečtu Kroniku ptáčka na klíček. Četla jsem to kdysi v angličtině a moc se mi to líbilo. Jsem zvědavá, jaké to bude s odstupem spousty let.
OdpovědětVymazatKroniku ptáčka na klíček tu mám (v češtině) a chystám se na ní. V angličtině ale nikdy nevyšla v celém znění. Překladatel ji ve spolupráci s autorem zkrátil. Česká verze je původní, kompletní.
VymazatKrásné dny přeji!
T.
Anglická verze je zkrácená??? Och, to jsem nevěděla. V tom případě bych si ji mohla půjčit v české verzi, všichni chválí překlad, tak bych se mohla rovnou obohatit o nový zážitek.
VymazatTak tak... chybí asi 25 000 slov ;)
VymazatŠkrty byly provedeny na základě rozhodnutí nakladatele.
Krásný nový zážitek přeji (já už se na něj taky klepu)
T.