Závrať...

autor: Lisa Aisato

...je takový divný pocit, kdy člověk, přestože stojí nohama pevně na zemi (nebo jiné pochozí ploše), zcela iracionálně ztrácí hlavu a má pocit, že prostě musí spadnout z výšky dolů. Alespoň u mě to tak bývá, i když to nemívám často. Většinou jen tam, kde je strach (podle mě) opodstatněný.

Ne však M. (z důvodu zachování anonymity používám tuto šifru). 

U M. strach z výšek nastává nejen tam, kde je průzorem ve schodišti vidno nekonečnou propast pod nohami, nýbrž i tam, kde ji od případného pádu chrání dva metry silný kamenný ochoz.

Díky těmto faktům prožíváme spousty dobrodružných chvilek a myslím, že i turisté na vyhlídkových věžích jsou vždy rádi, že za své vstupné dostanou pořádnou dávku zábavy navíc.

Jelikož je M. od přírody bojovník (neboli paličák), vždycky s vervou vyrazí vzhůru s tím, že tentokrát "to dá". Odhodlání se zpravidla vytratí ve 3/4 stoupání, kdy již není možný návrat, jelikož, jak známo, dolů je to horší i pro ty, co nemají problémy směrem vzhůru...

Na žebrácké věži jsme od kolemjdoucích turistů dostali tip, že klesání po schodech je snazší račím stylem, tedy upřít pohled vzhůru a odcouvat až dolů... nebýt této rady, stojíme nahoře dodnes.

M. byla i na samém vrcholu vyhlídky na Troskách. I tady nastal největší problém s návratem. Jako nepřekonatelný se ukázal být úsek kamenné zdi, kterou bylo třeba uvolnit z křečovitého sevření a uchopit zábradlí, které začínalo o dva kroky dále. Chvílemi jsem vzpomínal na školní vyučování první pomoci obětem zasaženým elektrickým proudem, které je potřeba osvobodit ze sevření úderem dřevěnou holí přes ruce. Klacek jsem na věži nesehnal, takže jsem turistům ušetřil další podívanou. Místo toho jsem M. bez milosti popadl a ke kýženému zábradlí donesl.

Na věži Vítkova hrádku se zase náhodným kolemjdoucím naskytl pohled na ženu klečící na všech čtyřech a volající na ději, aby nechodily tak blízko ke kraji (od kraje je dělila ona dvoumetrová masa zdiva). Máme z toho dne i pár snímků, kde je tento výjev zachycen na pozadí. Dodnes se nad nimi bavíme (já, děti a návštěvy).

Jelikož nás brzy čeká romantická noc ve dvou na vrcholku ještědské věže, mám pocit, že repertoár rodinných historek na téma "M. a výšky" zbohatne o několik výživných kousků.

Držte nám palce!