Pleš...

...ivec.

Příjemně hřejivé paprsky slunce probleskující mezi čistě bílými mračny, která - jako hravá beránčí mláďata rozprášená po louce - tvořila s modrou oblohou kouzelnou mozaiku, mohly za to, že jsem již od časného rána trávil čas na zahradě. Se sekyrou v ruce.

Vál čerstvý podzimní vánek, zlatavé listí poletovalo vzduchem a co chvíli mne pohladilo svou voňavou dlaní po upocené tváři. Z domu voněla pečená kachna, na okně seděla kočka a venku za plotem štěkal pes (obě zvířata přilákala zmíněná vůně). Den jak ze žurnálu a jako stvořený pro procházku. Nejlépe s výhledem.

U kávy v pergole jsme dali hlavy dohromady a shodli se na odpoledním cíli - vyrazíme na Plešivec. Přestože jsme souhlasili jednomyslně, každý z nás měl ve skutečnosti na mysli jiné místo.

Nevím, zda je to specialita jen našeho kraje (pochybuji), ale každý pátý kopec v okolí nese jméno Plešivec. Nebo Holý vrch. Nebo jen Holý. Neháže to příliš pěkné světlo na fantazii našich předků, ale to nikterak neubírá oněm místům na přitažlivosti. Místní Plešivce jsou jednoduše krásné.

Po krátké rozpravě jsme se ujednotili na konkrétním Plešivci a vyrazili. Dále jen heslovitě:

- na Plešivci nirvána
- rozhoduji se vylézt na borovici pro jmelí
- děti mají strach, že spadnu a zabiji se
- žena má strach, že si zničím funkční kalhoty
- s vítězoslavným pocitem házím jmelí ze stromu
- děti se mýlily
- žena se nemýlila
- cestou domů rychlonákup v obchoďáku
- v regálu objevuji videokazety!!!
- děti netuší, na co to je

Den, jak má být...

Krásný nedělní večer všem!