 |
| zdroj |
Pokud se jednou pustím do nějaké knihy, odložím ji zpravidla poctivě dočtenou. Ne vždy se ale s autorem sžiji a čas od času knihu prostě nedočtu. Nic mezi tím. Neumím v knihách přeskakovat a číst je tak nějak "na půl".
Pasáže v knihách prostě zásadně nevynechávám. Měl bych z toho iracionální pocit, že autora příběhu jaksi podvádím. Mnohokrát už jsem se ale při čtení ne zrovna poutavých textů přistihl, že přepínám na jakéhosi "autopilota", který dále čte, aniž by k tomu potřeboval moji součinnost a já se mezitím v myšlenkách toulám jinde. Možná to znáte i vy...
V tomto stavu se přistihuji poměrně často, zejména při dlouhém běhu. Kolikrát uběhnu několik kilometrů, aniž bych o tom věděl a myšlenkami se mezitím pohybuji časem i prostorem, zcela neomezován svojí aktuální trasou.
Zdá se ale, že v tom nejsem zdaleka sám. Vědci prý zjistili, že průměrný člověk se na myšlenkových toulkách pohybuje 47% svého času a děje se tak při úplně všech běžných činnostech. Existuje prý jen jediná výjimka - a tou je sex. Při něm se údajně lidé neumí odprostit od přítomného okamžiku a jejich mysli se v tu chvíli na žádné toulky po okolí nechce.
Zajímavé průzkumy. Asi jsem se měl dát na věděckou dráhu.
:) Pěkně napsáno... s tím během to mám stejně - stává se mi, že si vůbec nepamatuju určité uběhnuté úseky..někdy když běžím, snažím se soustředit na to, abych se soustředila jen na běh... :) Hezký den přeju. Verča
OdpovědětVymazatVerčo, průšvih je, že se mi to stalo i v autě... asi bych to tu ani neměl psát! :/
VymazatKrásné dny ;)
T.
Zrovna jsem chtěla napsat, že se mi to taky stávalo v autě, hlavně když jsem jezdívala každý den tu samou trasu do práce a nejednou jsem se přistihlaže jsem se musela rozhlédnout a chvíli mi trvalo než jsem zjistila , kde vlastně jsem a zhrozila jsem se , že si vůbec nepamatuju uplynulých pár sekund , minut (nevím) kudy jsem jela a jak jsem se věnovala řízení, to trochu až děsí , že .
VymazatZrovna se teď s podobnou knihou potýkám. Pulitzerova cena, nadšené recenze a já se ne a ne začíst. Odložit nechci a tak čtu, často právě myšlenkami někde jinde. Čekám na přelom, který mě pohltí a nedovolí mi knihu odložit. Doufám, že nastane.
OdpovědětVymazatKrásný den, Tome
H.
Milá Henrieto, také přeji krásný den (a samozřejmě i ten průlom) ;)
VymazatT.
Zrovna o toulání mysli byla část knihy Pozornost (Daniel Goleman). Asi žádnou knihou jsem se neprokousávala hůř, než touto :-) neudržela jsem u ní pozornost pro přehršel teorie... Nicméně si z ní pamatuji, že toulání mysli má své specifické a nesmírně důležité místo v životě člověka, umožňuje nějaké procesy v mozku (už nevím jaké), ale hlavně se bez něj neobejdou lidi s kreativním povoláním. Pokud před člověkem stojí velký úkol či rozhodnutí, toulání v mysli umožní najít mnoho řešení situace. Pokud by se člověk jen čistě soustředil na řešení toho úkolu, nepodařilo by se mu to ani zdaleka tak dobře, jako když se začne toulat a řešení se prostě "vynoří" (ne z čista jasna, jak by se zdálo, ale z nějaké části mozku, kterou tím necháme v klidu pracovat a která nám servíruje pak jen ten výsledek). Takže toulání zdar pro kreativnější život :-)
OdpovědětVymazatVěřím, že nás příroda tímto specifickým "umem" odařila z nějakého důvodu a toto zní docela pravděpodobně ;)
VymazatNapadá mě, že autor knihy o pozornosti napsal svou knihu záměrně tak, aby u ní pozornost nešla udržet a tím zajistil, aby se čtenář nad problematikou zamyslel ;)
A nebo to bylo jinak... :D
T.