(po)zdrav!

Tak nevím. Co svět světem stojí, chlap zdraví ženy, dítě dospělé, motorkář motorkáře, cyklista cyklistu, turista pocestné, běžec běžce a vodák... všechny.

Nechci být sentimentální, ale je mi smutno z toho, že se tento zvyk z lidí nějak vytrácí. Chápu, že na rušné cyklostezce člověk nebude zdravit každé kolo, protože to by vlastně nic jiného nedělal, ale nepozdravit kolemjdoucího na lesní cestě kdesi mimo civilizaci mi připadá tristní. Odpovědí na můj hlasitý pozdrav zpravidla bývá mlčení doplněné tupým výrazem.

Tenhle příběh je pravda a snim svůj klobouk, jestli jsem vám lhal. Zdravíme rodinku s dětmi:

"Tati, proč nám říkaj dobrý den?"

"Nevim, ale když ti to řikaj, tak jim asi taky máš říct dobrý den."

No nic, konec nářků. Svět je hezký místo i bez zdravících turistů. Naštěstí těch "zdravičů" je pořád celkem dost... a už jen kvůli nim to nepřestanu zkoušet. Takže hezky letně - vzletně:

Ahój!

letně...

zdroj

Když tak sleduji datum minulého příspěvku, vidím, že jsem vás poslední týdny pěkně zanedbával. Byly to našlapané týdny. Práce, dovolená, zase práce, pak nějaká ta dřina na zahradě a do toho spousta cestování a jiných kratochvílí... Z toho všeho jsem jako tradičně vybral 5 bodů, které mi stály za to zaznamenat:

Volská oka zabalená do krabičky se jeví jako ta nejlepší snídaně do práce... Až do té doby, než do práce skutečně dorazíte a zjistíte, že jste vejce nedovezli v krabičce, nýbrž volně ložené v batohu.

Letošní léto jsme zahájili ozdravným pobytem v jedné kouzelně zapadlé šumavské vísce, kde není ani hospoda, jen koloniál namalovaný na zdi staré stodoly (točí se tu seriál)...

Při komunikaci s dětmi musím příště volit vhodnější formulace. Například pobídnutí "smočte se ve Vydře" pochopily obě naše slečny jako pokyn ke zmáchání oblečení.

Když jsem pak vysvětloval problematiku rozvodí, použil jsem příklad: "Když plivneš doleva, doputuje to do Černého moře. Když plivneš doprava, tak do Severního". Následně jsem si dosyta užil pohrdavé pohledy zodpovědných rodičů, kteří znechuceně sledovali naši Bety, kterak ověřuje pravdivost mého tvrzení.

Už jsem pochopil, že patriotičtí Šumavané neradi slyší přirovnání, že Brdy jsou ve skutečnosti malá Šumava. Kupodivu jsem se u nich nesetkal s pochopením ani s mojí verzí, že Šumava jsou ve skutečnosti velké Brdy. Člověk se nezavděčí.

Vlastně ani nevím, na jak úžasně bezchybné dovolené bych musel být, abych se nakonec stejně netěšil domů... Ještě jsem takovou nezažil. Asi jsem divný. A nebo šťastný tam, kde jsem...

Užívejte dny!