 |
| autor: Margherita Grasso |
Je to jako včera... V kousavé košili sedím na tvrdé školní židli, prázdnými deskami určenými k bezpečnému transportu závěrečného hodnocení elektrizuji vlasy spolužačce přede mnou a vnímám tu ohromnou sílu okamžiku. Už za pár minut zazvoní, já vykročím ze školních dveří a pomalu s posvátnou úctou otevřu tu nepopsanou knihu nazvanou Prázdninový čas.
Mám to tak i dnes, ačkoliv už notnou řádku let nikomu vlasy deskami neelektrizuji. Ten krásný pocit. Moje věčně dětská duše před sebou cítí nekonečný prostor času bez hranic, vůni letního rybníku a babiččiny lívance se skořicí.
Prázdniny jsou tu! Juch... hned se mi bude do práce chodit o něco snáz ;)
