Ve zdravém těle...

zdravý (vz)duch! To mi proletělo hlavou při dnešním dopoledním běhu. Zde je v bodech:

- vybíhám nalehko, bez telefonu

- probíhám kolem hořící skládky

- lituji, že nemám čím přivolat hasiče

- lituji, že nemám čím zdokumentovat ten hustý černý dým, který stále sílí a celého mne pohlcuje

- v dýmu narážím na několik zvědavců a pohmatem zjišťuji, že drží telefon u ucha

- plíce se mi plní dehtem

- za zvuku sirén odbíhám, abych nasál trochu vzduchu

- nadále se mi nedostává kyslíku, neboť se jindy klidná prašná cesta hemží vozy mířícími k místu činu

- seznávám, že posádky vozů nežene na místo touha hasit oheň, nýbrž hasit zvědavost

- probíhám sousední vesnicí a v pravidelných intervalech volám na důchodkyně za plot odpověď na otázku "Co tam hoří, panáčku?"

- doma ve sprše smývám saze z vlasů a hořce lituji, že nemám co dát na Instagram

- celou situaci ilustruji alespoň s tužkou v ruce

- přeji vám poklidný konec neděle a pěkný start nového týdne (bez požárů, pokud možno)

Dnes jsme...

zdroj: Pinterest

... podnikali jeden výlet za druhým. Cestou na Krašov:

"Dobrý den, kudy prosím ke Krašovu?"

"Musíte na Kozojedy a pak přes Rohy na Bohy"

Nevěděl jsem, jestli dědovi poděkovat, nebo ho poslat do háje, ať si dělá blázny z jiných. Naštěstí ale převážela slušnost. Všechna ta místa tam byla, jen žádné bohy jsem neviděl (ale božsky tam bylo, to jo).

Hlídáme psa. Tedy psa - je to tele, které váží asi o 5 kilo víc, než já. Ve skutečnosti celé to hlídání spočívá v uzavření zvířete na noc do garáže, protože se ve tmě venku bojí. Nechci na tu bestii nijak nasazovat a zcela uznávám jeho váhovou převahu - intelektuálně mám ale (při vší skromnosti) navrch já. Přesto jsem to zvíře do garáže nedokázal dostat dobrou půlhodinu. Pomohla až lest v podobě vhodně kladených psích sucharů, které tu horu chlupů dovedly na místo.

Posledních pár měsíců jsem si dopřával očistnou pauzu v psaní knihy, která měla zajistit dostatečný nadhled při jejím následném čtení. Pauza zapůsobila - všechno, co jsem napsal, jsem seškrtal. Píšu, pravda, úplně nanovo, ale s pocitem, že tentokrát je to "TO ONO"!

Večer jsem si dopřával běh se zapadajícím sluncem v zádech. Vítr pročesával kadeře obilí, ptáci zpívali tu nejkrásnější melodii a nebýt toho kila třešní v žaludku, které jsem cestou otrhal ze stromu, cítil bych se jako v ráji.

Miluji tyhle volné dny.

Díky, Huse.

Musel jsem...

...se rozběhnout, abych se konečně zastavil.

Času méně, než málo. Síly ještě méně. Poslední dobou jsem nebyl schopen plnit ani svoje povinnosti, natož aby byl čas na radosti. Víkendy v poklusu, všední dny ve sprintu. Večer seznam věcí, které jsem dnes nestihl. V neděli seznam věcí, které jsem nezvládl tento týden. Valil jsem to před sebou jako ten příslovečný chrobák. Kde dělám chybu?

Včera mi to docvaklo...

Přestal jsem běhat!

Musel jsem se rozběhnout, abych se konečně zastavil. Práce odsýpá, čtení mě zas baví, koukám, co bych zase nakreslil a mám chuť psát. Střídání levé a pravé dolní končetiny je zázračný pohyb!

Zítra jedeme díky vám do Karlína. Těším se, že tam někoho z vás potkáme!