Příběh, který se odehrává během jediné noci, mne okamžitě vtáhl a já hltal stránku za stránkou. Moje počáteční nadšení sice postupně uvadalo, ale já nedokázal knihu odložit, jelikož autor hned zpočátku otevřel několik otázek a nastínil nejednu záhadu. Prostě jsem musel vědět, jak to dopadne. Nějak jsem v tu chvíli zapomněl na Murakamiho zálibu v otevřených koncích. Vzpomněl jsem si až příliš pozdě. Dočtenou knihu jsem s rozpačitým výrazem na tváři odkládal na noční stolek a trvalo mi pár týdnů, než jsem se rozhodl o ní napsat tady na blogu.
Teď, s odstupem času, bych moje pocity z knihy rozdělil na čtyři fáze: očekávání, napětí, zklamání a smíření se...
Relativně prostinký příběh popisuje několik postav, jejichž kroky se sejdou uprostřed nočního velkoměsta. Ústřední postavou vyprávění je mladá dívka, která se rozhodla probdít noc mimo svůj domov. Mimo místo, kde leží její starší sestra. Ta si před mnoha týdny odešla zdřímnout do své postele, ze které už nevstala. Není mrtvá, není ani v bezvědomí. Jednoduše spí. Probudit ji zatím ale nikdo nedokázal.
Hlavní hrdinka se během noci setká s mužem, kterého kdysi dávno znala a se kterým stráví několik příjemných chvil. Díky němu se náhodou zaplete do případu brutálně zbité čínské prostitutky, které díky své znalosti jazyka pomůže.
Všechny postavy se v příběhu mihnou a zase zmizí. Včetně hlavní hrdinky i její sestry. Jako bychom přes noc na pár hodin nahlédli do jejich životů a před rozedněním zase v tichosti odešli.
V knize Afterdark použil autor velice zvláštní způsob popisu prostředí. Čtenář vstupuje do jednotlivých scén jako televizní divák a jakoby skrze objektiv pozoruje dění, které spisovatel coby kameraman zprostředkovává.
Kdo čeká mohutný příběh s teatrálním zakončením, bude zklamán, jako jsem byl (na malou chvíli) i já. Kdo si ale užívá Murakamiho bravurní umění popisu, bude nadšen. Z každé stránky čiší úžasná temná atmosféra nočního města. Atmosféra, která existuje jen v nočních hodinách a která mizí s prvními paprsky slunce, stejně jako Murakamiho příběh Afterdark.
Teď, s odstupem času, bych moje pocity z knihy rozdělil na čtyři fáze: očekávání, napětí, zklamání a smíření se...
Relativně prostinký příběh popisuje několik postav, jejichž kroky se sejdou uprostřed nočního velkoměsta. Ústřední postavou vyprávění je mladá dívka, která se rozhodla probdít noc mimo svůj domov. Mimo místo, kde leží její starší sestra. Ta si před mnoha týdny odešla zdřímnout do své postele, ze které už nevstala. Není mrtvá, není ani v bezvědomí. Jednoduše spí. Probudit ji zatím ale nikdo nedokázal.
Hlavní hrdinka se během noci setká s mužem, kterého kdysi dávno znala a se kterým stráví několik příjemných chvil. Díky němu se náhodou zaplete do případu brutálně zbité čínské prostitutky, které díky své znalosti jazyka pomůže.
Všechny postavy se v příběhu mihnou a zase zmizí. Včetně hlavní hrdinky i její sestry. Jako bychom přes noc na pár hodin nahlédli do jejich životů a před rozedněním zase v tichosti odešli.
V knize Afterdark použil autor velice zvláštní způsob popisu prostředí. Čtenář vstupuje do jednotlivých scén jako televizní divák a jakoby skrze objektiv pozoruje dění, které spisovatel coby kameraman zprostředkovává.
Kdo čeká mohutný příběh s teatrálním zakončením, bude zklamán, jako jsem byl (na malou chvíli) i já. Kdo si ale užívá Murakamiho bravurní umění popisu, bude nadšen. Z každé stránky čiší úžasná temná atmosféra nočního města. Atmosféra, která existuje jen v nočních hodinách a která mizí s prvními paprsky slunce, stejně jako Murakamiho příběh Afterdark.
