Nesmrtelná túra...

...do Compostely.

Letošní Vánoce se pro mě nesly ve jménu lenošení, freshování zeleniny a ovoce pro celou rodinu, občasných vycházek do přírody a hlavně četby. Uvědomil jsem si, že jsem dlouho nepsal o žádné knize a rád bych to hned zkraje roku napravil.

V posledních dnech se mi do rukou dostala kniha Jeana-Christopha Rufina Nesmrtelná túra do Compostely.

Od knihy jsem neměl vůbec žádná očekávání, jelikož jsem ani v nejmenším netušil, o čem budu číst. Nakonec jsem ji přečetl doslova jedním dechem. Rufin popisuje svou vlastní Cestu (záměrně s velkým "C", jedná se totiž o tradiční středověkou pouť do Compostely). Vydává se z Hednaye a takzvanou severní variantou Cesty putuje celých osm set kilometrů až do cílového místa, baziliky na náměstí Obradoiro v Compostele.

Já jsem oněch 800 kilometrů rozložených do 250 čtivě popsaných stran knihy absolvoval s ním. Tak, jak se z kultivovaného lékaře a spisovatele kilometr za kilometrem stával pravý poutník, nevábně vonící trhan, který v průběhu Cesty vyhazoval nepotřebnou zátěž (nebo v případě hodnotnějšího vybavená posílal poštou domů do Francie), tak i mně v průběhu čtení doslova naskakovaly puchýře na patách a tvář se mi postupně pokrývala potem a prachem. Jak se Rufin jednou vydal na Cestu, nemohl se zastavit. Stejně tak jsem ani já nemohl přerušit četbu jeho svěžího a humorně pojatého cestopisu. Prožíval jsem s Rufinem jeho postupnou duchovní proměnu, která je - přiznejme si - skutečným cílem cesty. Přestože autor tento proces popisuje nesmírně sugestivně, naprosto se vyhýbá jakémukoliv náboženskému patosu a zbytečným klišé. Rufin, zdá se, našel na Cestě sám sebe. Já jsem zase v jeho knize našel spousty osobitého humoru, informací pramenících z osobní zkušenosti a v neposlední ředě jsem dostal chuť nasadit batoh, vyházet z něj nepotřebné krámy a s minimem vybavení se vydat na pochod.

Doporučuji!

P.S.: Katko, děkujeme!