Poslední týden...

...poslouchám jen JEHO. V autě, ve vaně, při běhání, prostě pořád. Asi nejvíc jeho poslední desku, která je (v kontextu toho, co se stalo dva dny po jejím vydání) naprosto dechberoucí. Jeho smrt dodala desce nadpozemský rozměr - a já si myslím (vědom si toho, jak absurdně a morbidně to bude znít), že to byl umělecký záměr. Že jeho smrt byla prostě jen jedním z kousků, kterými Ziggy Stardust zaskočil svět.

Abych do toho temného tématu vnesl trochu světla: PPLka mi dovezla novou čelovku. Na nejnižší výkon svítí tak, jako ta moje předchozí nikdy nesvítila. Když ji při večerním běhu zapnu naplno, noční ptáci zalézají do děr a kohouti ve vedlejší vesnici začínají kokrhat (to mi asi nebudete věřit, ale určitě mi věřte, že z ní mám fakt radost)!

Pořídil jsem jí v affektu, což není žádné pohnutí mysli, nýbrž sympatický outdoorový obchod.

Poklidný start nového týdne všem!