Amity GAIGEOVÁ: Schroder

Někdy začnu číst knihu tak, že ji vezmu do ruky, nalistuji začátek první kapitoly a prostě jí dám šanci. Jednu jedinou šanci. Zabodnu oči do prvního řádku a začnu číst. Jsou jen dvě možnosti, co může následovat. Buďto mi ona kniha v ruce zůstane, nebo ji zavřu a nenávratně odložím. Román Schroder Amity Gaigeové je ten první případ.

Vypráví příběh o muži, který... ne! Moment. Onen muž sám vypráví svůj vlastní příběh. Spíše řečeno sepisuje zpověď. Ještě přesněji řečeno píše vlastní obhajobu. Obhajobu před svou manželkou, před sebou samým a před soudem, který ho čeká. Posloupností nezastavitelných událostí se totiž z idylického života muže, ženy a jejich dcerky stane život osamotě. Život, během něhož se snaží získat více času s vlastním dítětem. Času, o který je dva připravil rozvod a soudní nařízení.

To, co začne jako nevinný výlet, se velmi rychle přetransformuje v únos vlastního dítěte, který si ovšem oba aktéři užívají jako dobrodružnou dovolenou. Alespoň zpočátku. Dramatičnost se do jejich příběhu vkrádá po špetkách a nenápadně, až nakonec zhoustne do podoby napínavého děje, ve kterém jde o život.

Amity Gaigeová úžasným způsobem propracovala postavu hlavního hrdiny - muže, který miluje svoji dceru a konec konců stále ještě i svou manželku. Přesto, že se autorka velkým obloukem vyhnula jakémukoli patosu, je kniha nesmírně emotivní. Čtete zpověď hlavního hrdiny a hlavou vám proudí stejné myšlenky, které se budou honit v hlavách soudce a poroty, před kterou za nedlouho stane... Milující otec, pitomec, který nechal věci zajít příliš daleko, nebo odsouzeníhodný zločinec?