Měří to půl metru...

úterý 19. července 2016

... a někde se toulá.


Po návratu z dovolené tu byl jen tvůj chlupatý pelech a vylízaná miska. Co deset minut tě voláme, ale ty nikde. Chybí mi ranní buzení zaseknutým drápkem do chodidla. Chybí mi tvoje chrápání v naší posteli. Chybí mi mňoukání u kuchyňské linky, když krájím maso na večeři. Chybí mi každodenní tahání klíšťat z kožichu. Chybí mi mokré ťapky na podlaze. Chybí mi naše hry na babu kolem krbu. Chybí mi chlupy na tričku a podrápané ruce...

Chybíš mi...

Ášo, tak nedělej fóry a už se vrať.

Dnes jsme...

středa 6. července 2016

zdroj: Pinterest
... podnikali jeden výlet za druhým. Cestou na Krašov:
"Dobrý den, kudy prosím ke Krašovu?"
"Musíte na Kozojedy a pak přes Rohy na Bohy"
Nevěděl jsem, jestli dědovi poděkovat, nebo ho poslat do háje, ať si dělá blázny z jiných. Naštěstí ale převážela slušnost. Všechna ta místa tam byla, jen žádné bohy jsem neviděl (ale božsky tam bylo, to jo).

Hlídáme psa. Tedy psa - je to tele, které váží asi o 5 kilo víc, než já. Ve skutečnosti celé to hlídání spočívá v uzavření zvířete na noc do garáže, protože se ve tmě venku bojí. Nechci na tu bestii nijak nasazovat a zcela uznávám jeho váhovou převahu - intelektuálně mám ale (při vší skromnosti) navrch já. Přesto jsem to zvíře do garáže nedokázal dostat dobrou půlhodinu. Pomohla až lest v podobě vhodně kladených psích sucharů, které tu horu chlupů dovedly na místo.

Posledních pár měsíců jsem si dopřával očistnou pauzu v psaní knihy, která měla zajistit dostatečný nadhled při jejím následném čtení. Pauza zapůsobila - všechno, co jsem napsal, jsem seškrtal. Píšu, pravda, úplně nanovo, ale s pocitem, že tentokrát je to "TO ONO"!

Večer jsem si dopřával běh se zapadajícím sluncem v zádech. Vítr pročesával kadeře obilí, ptáci zpívali tu nejkrásnější melodii a nebýt toho kila třešní v žaludku, které jsem cestou otrhal ze stromu, cítil bych se jako v ráji.

Miluji tyhle volné dny.

Díky, Huse.
Page 1 of 58123...58 Next Page