Jazyk...

... na vestě!

autor: Ronald Searle

Už je to týden, co si moje drahá žena rozervala kotník na cimprcampr.

Byl to výživný týden! Střídám funkce svačináře, taxikáře, zdravotního bratra, kuchaře (husa se prý povedla), uklízeče, topiče, nákupčího, mamky, taťky a protože mezitím potřebuji ještě pracovat, nenacházím čas a sílu na čtení, běhání, ani psaní - z čehož začínám mít mírné deprese.

A proč to píšu, když to není ani vtipné, ani důležité, ani čtivé a ani zajímavé? Účelem tohoto úsporného příspěvku nebylo vyvolat soucit, nýbrž vzdát hold mojí M. a všem ženám, kterým slouží obě nohy a zvládají všechno to, co nyní padlo na má bedra... mít klobouk, smeknu.

No nic, tak hluboký nádech, pěsti pěkně na bradavky a vyrazit vstříc novému týdnu!

osmadvacátého

Na hradě tři brady...

...a v podhradí Brady!

Krásný sváteční den vám všem!

Hlas v hlavě

zdroj: Pinterest

Dlouho jsem se v mladické nerozvážnosti a pýše bránil takzvaným audioknihám. "Knížka se má přece číst, čichat a hladit..." Dnes (přestože mám do moudrosti stále daleko) už vím, že jsou příběhy, které si nikdy nepřečtu, tak proč si jimi alespoň nezkrátit cestu autem? S M. máme několik oblíbených audioknih, které nás každý večer uspávají. Já poslední dobou často poslouchám časopis Respekt. Jsem předplatitel (mimochodem - spojení "předplatit si respekt" je kouzelná věta, naštěstí už je po volbách, a tak mě nikdo nemůže podezřívat, že narážím na politiku. Ani Andrej.)... No a jako předplatitel Respektu (s velkým písmenem) mám přístup také k audio verzím článků. Například včera ráno mi hlas v hlavě předčítal poutavý článek o hlasech v hlavě (asi jako malíř malující malíře). Ušima čtu při běhu, ve vaně, v posteli, dokonce i na skútru a rozhodně nemám pocit, že bych díky tomu méně četl, čichal a hladil stránky papírových knih. Buď pochválena, audiokniho!

Jak jste na tom vy?

Měří to třičtvrtě metru...

... a zázraky se dějí! A né, že ne!

zdroj: Pinterest

Seděl jsem v pracovně, když se na terase ozvalo tvé mňoukání. Můj nevěřícný pohled asi jen tak nezapomeneš. Jako první jsi poznal lednici (a v ní smetánku a masíčko), potom svoji misku, pak pelech (naši postel) a nakonec i nás. Asi tomu nevěříš, jako my. Jsi obrovský a trochu divoký, ale jsi to ty.

Za ten čtvrt rok, co jsi byl pryč, se mi o tom zdálo snad stokrát. Dnes se to opravdu stalo. Vrátil ses. Jen malinko tlustší, než jsi byl v těch snech...

Štípněte mě!

Na kočičí vlně...

drobno-září

zdroj: Pinterest

Terezka se dala na výrobu mikro-doplňků pro mini-figurky (řeknu vám, není nic lepšího, než je hledat zapadlé na dně metrové bedny mezi dýněmi). Když se přijde pochlubit, co zase vyrobila, většinou dorazí s pinzetou v ruce a v ní drží téměř neviditelný kartáček na zuby, učebnici matematiky či psací stůl i s vysouvacími šuplíky. Kýchání zakázáno. Vysávání přirozeně nepřipadá v úvahu.

Máme Ášu juniora. Říkáme mu Tobiáš, aby netrpěl frustrací z pocitu, že je vlastně náhradník. Je to takové mikro-štěstí v kožichu. (Pominu-li pár drobností, jako noční únik na střechu, ranní sekání do chodidel, záměnu koše s prádlem za kočičí záchod a záměnu naší toalety za kočičí misku, je to učiněný anděl!)

Dnes ráno mi na obličeji spočinuly první mikro-kapičky ranní mlhy. Byly chladné a takové čerstvě voňavé. Podzim se nemohl ohlásit stylověji.

Zablácené běžecké boty, červené víno, horká vana, krb, čaj a svetr! Obvyklá mozaika podzimních mini-radostí je tady.

Tímto telegrafickým drobno-příspěvkem bych vám rád popřál barevný začátek podzimu složený ze samých šťastných mikro-chvilek...

Ve zdravém těle...

zdravý (vz)duch! To mi proletělo hlavou při dnešním dopoledním běhu. Zde je v bodech:

- vybíhám nalehko, bez telefonu

- probíhám kolem hořící skládky

- lituji, že nemám čím přivolat hasiče

- lituji, že nemám čím zdokumentovat ten hustý černý dým, který stále sílí a celého mne pohlcuje

- v dýmu narážím na několik zvědavců a pohmatem zjišťuji, že drží telefon u ucha

- plíce se mi plní dehtem

- za zvuku sirén odbíhám, abych nasál trochu vzduchu

- nadále se mi nedostává kyslíku, neboť se jindy klidná prašná cesta hemží vozy mířícími k místu činu

- seznávám, že posádky vozů nežene na místo touha hasit oheň, nýbrž hasit zvědavost

- probíhám sousední vesnicí a v pravidelných intervalech volám na důchodkyně za plot odpověď na otázku "Co tam hoří, panáčku?"

- doma ve sprše smývám saze z vlasů a hořce lituji, že nemám co dát na Instagram

- celou situaci ilustruji alespoň s tužkou v ruce

- přeji vám poklidný konec neděle a pěkný start nového týdne (bez požárů, pokud možno)

...a je to tu:

Na přechodu před školou postává policejní strážník v zelené vestě a dohlíží na to, aby se děti bezpečně dopravily až do nově natřených lavic v (pořád ještě) sluncem zalitých třídách, které po prázdninách voní - tak nějak - jinak. Voní setkáváním s kamarády a příslibem přísunu nové duševní stravy. Kdo už ale školou prošel, dobře ví, že se ta vůně ze tříd vyvětrá dřív, než pomine první velká přestávka - a nazítra už budou zase cítit všednodenností (a přezůvkami na tělocvik schovanými pod lavicí). Je tu nový školní rok a já už zase před školou kličkuji mezi parkujícími vozy rodičů-taxikářů. Roční koloběh budiž pochválen, člověk se alespoň nenudí.

A co jinak? Financial Times píší o době, kdy budou lidé chodit ke Googlu nejen pro informace o vnějším světě, ale také o sobě samých. Kdo vás dnes zná lépe než vy? No jistě, Google! Ví, co čtete. Ví, co nakupujete. Ví, co si s kým píšete a také s kým a o čem telefonujete. Až se budete příště rozhodovat, s kým jít na rande, Google vám prý volbu usnadní a správné řešení s nejvyšší přesností předem určí. No, nevím. Já se ho asi rovnou zeptám na tu nejzákladnější VELKOU otázku všehomíra. Ale obávám se, že z něj beztak vypadne nějaký blábol, třeba "42"...

Když už jsme u Stopařova průvodce - v Americe startují předvolební debaty. Jsem zvědav, jestli se Douglas Adams i v tomto bodě ukáže jako vizionář a lidé si opravdu zvolí do svého čela šíleného Zafoda Bíblbroxe. Jen doufám, že Donald Trump nemá stejně jako on dvě hlavy, protože i z té jedné padají dost šílené věci.

Ať už parkujete před školou, nasáváte vůni poprázdninových učeben, radíte se s Googlem, volíte prezidenta, či děláte cokoli jiného, rozhodně NEPROPADEJTE PANICE!

Krásný začátek září všem (a těm, kteří nepatří mezi milovníky Stopařova průvodce po galaxii, se dnes omlouvám za trochu nesrozumitelný příspěvek)...

Kváskový hotel...

zdroj: Pinterest

...myslím, že by to byl zajímavý podnikatelský záměr: otevřít si kváskový hotel. Ta myšlenka mi prolétla hlavou ve chvíli, kdy nás kamarádka požádala o "krmení a hlídání" jejího miláčka v zavařovací sklenici - žitného kvásku na pečení chleba - zatímco bude v zahraničí.

Nejprve jsem jí zkratovitě nabídl, aby ho nechala pojít hlady, že jí po návratu z dovolenky namnožím kvásek svůj... ale pak jsem to spatřil! Ten její pohled! Došlo mi, co jsem vyřkl za nesmysl. Kvásek má jméno, žije s nimi léta, kamarádka ho pravidelně krmí a on zase pravidelně krmí celou jejich rodinu. Je to nepopsatelný vztah. Kdo nezažil, nepochopí.

Tímto bych se ti chtěl, Věrko, omluvit za svůj necitlivý návrh. Neboj, má se v naší lednici dobře, krmíme a venčíme pravidelně!

A s tím hotelem to myslím vážně: Nabízím klimatizovaný apartmán pro jednu až čtyři zavařovací sklenice, s výhledem na mléčné výrobky a šunku. O vašeho mazlíčka se postará zkušený personál. Polopenze a wellness služby, jako jsou masáže pramenitou vodou a peelingové procedury celozrnnou žitnou moukou, jsou samosebou v ceně!

I přesto...

zdroj: Pinterest

...že v létě pracuji jako v jakýkoliv jiný čas roku, stejně se nemohu ubránit příjemně táhlé prázdninové náladě (a já se, pravda, ani nebráním). Dobře si pamatuji, jak nekonečné a bezstarostné mi v dětství ty dva měsíce připadaly a ten pocit se mi vrací i dnes, kdy za dlouhé volno považuji prodloužený víkend. Na prázdninách miluji:

- to, že nemusím cestou kolem školy kličkovat mezi parkujícími vozy rodičů a pobíhajícími dětmi s aktovkami na zádech

- to, že nemusím každé ráno někoho nutit, aby si už konečně začal čistit zuby a vysvlékl se z pyžama (pokud nepočítám sám sebe)

- to, že si mohu do 22 hod. číst bez rozsvícené lampičky

- nebo třeba to, že nevím, jestli je úterý, čtvrtek, desátého, či patnáctého. Prostě čas je jedna velká beztvará hrouda výletů, koupání, čtení v lehátku, konzumace melounů a večerního grilování

Posledních několik večerů trávíme s holkami ve společnosti Harryho Pottera. Jakákoliv módní vlna u nás má totiž šanci, až když je naprosto mimo mísu. Jsme úplně posedlí. Dneska bude Relikvie smrti! ...Už bude večer??

Je to trochu rouhání, ale přiznávám, že přes všechno to užívání letní pohody, je pro mě druhá půlka prázdnin, která právě nastala, obdobím těšení se na podzimní plískanice, na padající listí a mlhavá rána nasycená měkkým slunečním světlem.

Poslední dobou mi to nějak neběhá. O to více se těším na podzim, kdy (už tradičně) porazím tu letní lenost, se kterou bojuji (a zatím nevyhrávám). Je to ale sladká prohra...

Ty z vás, kteří na konci článku čekali promyšlenou pointu, bohužel zklamu. Žádná nebude. Forma příspěvku je ryze letně-prázdninová - tedy taková velká beztvará hrouda mých myšlenek.

Vlastně jsem vám chtěl jen popřát hezký druhý poločas prázdnin!

P.S.: věděli jste, že obložený chlebíček oslavil sté výročí existence? To by stálo za to zajíst jedním praseckým s vejcem a majonézou, ne?