Pár slov k běhu (za běhu)

Je zvláštní, jak hluboko se mohou v člověku usadit některé zážitky z dětství nebo raného mládí ("kolena výš, ruce, dopadej na špičky!")...

Běh je pro mě meditací. Miluju běh o samotě. V přírodě. Člověk má jedinečnou možnost obrátit se sám do sebe, přemýšlet i nad věcmi, na které jindy nemá čas nebo odvahu.

Nikdy jindy jsem nedostal tolik nápadů, jako při běhání (na druhém místě je vana a toaleta). Ještě nikdy mi sprcha nechutnala tak, jako po hodinovém běhu. Ještě nikdy mi oběd nevoněl tak, jako po té úžasné sprše.

Dlouhá léta se snažím svojí ženě popsat dojmy z mých pohybovo-meditačních dýchánků. Neúspěšně. Jsou nepřenosné. Doufal jsem ale, že budou dostatečnou motivací k tomu, aby vyběhla a nasbírala svoje vlastní pozitivní zkušenosti. Trvalo to 8 let... Nakonec to za mě udělal Dušan (dík!). Prostě dostala chuť a nazula boty.

Já už jen vysvětlil, že běh může mít více podob (kolena výš, dopadej na špičky....!). Ta podoba, kterou znám já, je trochu více punková. Běhej, když máš chuť. Běhej v tempu, které cítíš. Kašli na pravidla. Dopadej tak, jak ti nohy narostly. Nezávoď a ponoř se do sebe.

Je zvláštní, jak hluboko to v ní bylo... ale je to pryč.

_______________________________________________

Pod čarou: Někdy běhám jen tak... poslouchám ticho kolem sebe, slyším svůj dech a tlukot vlastního srdce. Jindy mám chuť na hudbu. Miluju muziku, ale v běžném dni není tolik času si ji v klidu vychutnat. Dnes jsem ji měl opět na hlavě. Chtěl jsem si jen lehce zaklusat... Ten rytmus je ale neúprosný. Nedokážu se z něj vymanit. Řídí moje kroky, moje tempo. Zkuste vyběhnout kopec a poslouchat toto...