Podomní prodejce

Je neděle, krátce po poledni, začten do knihy ležím a užívám si poobědovou siestu. Moji meditaci přerušuje klepání na dveře. Čtu dál, ale na půl ucha vnímám rozhovor mezi naším "hostem" a moji ženou. Obsah vět sice nemohu slyšet, ale z intonace a hlavně kadence řeči je mi jasné, že k nám zavítal podomní prodejce.

Neochotně odkládám knihu a jdu se vložit do rozhovoru, neb podomní prodejci jsou u nás doma moje parketa. Přicházím v momentě, kdy usměvavá atraktivní dáma stříká mojí milované ženě už druhou dávku "parfému" na zápěstí.

"Dobrý den, jsem ráda, že jste také přišel, zrovna jsem ukazovala vaší ženě nabídku našich parfémů vyrobených v Paříži. Chtěl byste také vyzkoušet, mám tu i pánský vzorek?"

"Ne."

Panika v jejích očích (proč sem ten chlap leze?)...

"Tady vám ukáži katalog s ceníkem, jak vidíte oba parfémy, které jste právě vyzkoušela, stojí běžně v obchodech 3.500 Kč, tento týden ale probíhá výjimečná akce, během které se dají zakoupit každý za 1.100 Kč."

Už nedokážu zadržovat smích.

"A teď mi, prosím, řekněte, který z těch dvou se vám líbil více. Vedeme si takovou statistiku."

Manželka nejistě ukazuje na pravé zápěstí.

"Výborně. Mám pro vás dobrou zprávu. Jelikož jste dnes přesně dvacátá domácnost, která tento parfém označila jako jejich oblíbený, je váš."

Manželka nevěřícně přebírá nerozbalenou krabičku od výřečné dámy.

"Jste ráda, že? Vaši sousedé v ulici tomu také nemohli věřit."

Co? Oni taky byli dvacátí??

"Ale to není dnes vše. Mám pro vás takovou soutěž. Parfém, který držíte v ruce je vyroben v Paříži. Jestlipak víte, která řeka tímto městem protéká?"

Královsky se bavím.

"Seina," odpoví manželka.

"Výborně, no to mám radost, jste první v ulici, kdo to zvládl bez nápovědy," zavřeští prodejce a zatleská.

Směji se nahlas.

"Tak pokud jste byla předtím překvapená, nebudete věřit tomu, co se stane teď," usměje se žena na manželku a vrazí jí do ruky druhý parfém. "Je váš."

Moje pobavení začíná pomalu přecházet ve zvědavost.

"A protože máte dnes opravdu šťastný den, přidám vám k tomu ještě jeden pánský. Určitě ho budete mít komu darovat, že, když tady pán nechtěl," hodí po mě koutkem oka a nasadí cvičený úsměv.

"Asi ano..."

"No a teď budeme chvilinku počítat."

Konečně je to tady... už jsem se bál, že to neskončí.

"Držíte v ruce 3 parfémy, každý v hodnotě 1.100 Kč. Nemusím říkat, kolik je to dohromady. Jste inteligentní lidé. (Seina asi zapůsobila) Normálně tyto parfémy stojí 3.500 Kč jeden, to je celkem 10 a půl tisíce, které držíte v ruce. A teď se podržte. Já vám je všechny tři mohu nabídnout za 990 Kč."

Pobaveně sleduji, jak k manželce postupně doléhá vyřčená informace a jak pomalu vrací všechny tři krabičky zpět ženě.

"Nezlobte se, ale my nic kupovat nebudeme, řekla jsem vám to hned."

"No to je mi opravdu líto, ale nedá se nic dělat."

"Hmm, tak nashle."

"Na shledanou a krásný zbytek dne vám oběma."

5 vteřin ticha

ťuk - ťuk - ťuk

Otevírám dveře a koho nevidím?

Paní s parfémy se na mě spiklenecky podívá, přistoupí co nejblíže a pošeptá mi, že zrovna nikde nevidí šéfa a že to normálně nedělá, ale jelikož jsme tak sympatičtí, udělá pro nás jednu věc... když to na ní nepovíme... a vrazí mi do ruky jednu ze tří krabiček.

"Já vám ten jeden nechám... ale slibte mi, že to na mě neřeknete."

"Ale komu?"

"No šéfovi, já bych měla hrozné problémy."

"To vám klidně slíbím, já vašeho šéfa nikdy neviděl."

"Tak to jsem vám vděčná. My je totiž takhle zvlášť prodávat nemůžeme... vždycky jen jako sadu. Takto za 500 můžete ten jeden mít jen vy," a uhrančivě se mi zadívala do očí.

Dodnes nevím, jestli jsem neudělal chybu, když jsem jí navrhl, ať tu lahvičku nabídne za 500 svému šéfovi. Vypadala, že jí to ranilo, když tak odcházela s nepořízenou naší ulicí...