Nečtu doslovy

...je to takové moje pravidlo, které jsem si vypěstoval věkem. Miluji ten pocit, když po dočtení románu či nějakého příběhu člověk sklapne knihu, ještě ji chvíli se zavřenýma očima svírá v dlaních a přitom na sebe nechává působit autorova poslední slova.

Kdykoliv se po dočtení knihy pustím rovnou do čtení doslovu, o tento okamžik přijdu. Tímto ani v nejmenším nezpochybňuji profesionální či literární kvality autorů doslovů, ale z principu je nečtu právě proto, abych nepřišel o jeden z nejpěknějších momentů při čtení knihy, tedy o rozjímání nad osudy postav, nad autorovou myšlenkou a snad i nad poselstvím celého příběhu.

Doslov je pro mě něco jako oslavná řeč při pohřebním obřadu. Sám "autor" už jen mlčí a ostatní glosují jeho život, jeho činy a myšlenky. Čtení románů je ale mnohem optimističtější činnost, nežli účast na pohřbu. My se totiž, na rozdíl od pozůstalých, můžeme těšit na autorův další román. A pokud ne, můžeme alespoň sáhnout po nějakém jeho starším díle. A pokud jsme takoví knihomolové, že jsme už od něj všechno přečetli, nic nám nebrání vrátit se ke stejné knize za pár měsíců či let znovu. 

No není to krásné?

____________________________

A co vy? Čtete doslovy?

Mlčení...

Už Jára Cimrman kdysi řekl:

"Každé zbytečné slovo je zbytečné."

Nerad paušalizuji, ale tentokrát si dovolím vyslovit jednu zobecňující myšlenku. Pokud bych měl výřečnost a mlčenlivost rozdělit mezi mužské a ženské pohlaví podle toho, co které více charakterizuje, ženy by ode mne dostaly mlčenlivost jen sotva.

Pokud žena mlčí, je třeba mít se na pozoru, zmobilizovat svoji interpersonální senzitivitu a číst v jejích očích. Přestože žena mnohem raději vyjadřuje svoje pocity řečí, její mlčení vydá za tisíc slov. Nepokládám se za kdovíjak zběhlého v této problematice, přesto si troufnu podotknout, že umím rozeznat několik druhů ženského mlčení, i mírné nuance mezi nimi. Od jemného žertovně provokativního mlčení až po naprosto vážné a nervy drásající ticho.

Když mlčí muž, je všechno jinak... Vzpomínám na našeho přednášejícího psychologa na fakultě. Bodrý chlapík s optimistickou tváří a moravským akcentem, který nám jednou řekl: "Já když přijdu domů a půlhodiny mlčím, moje žena si myslí, že už ji nemám rád. Když ale zajdu na ryby, sednu si vedle kamaráda a tři hodiny nepromluvím ani slovo, oba víme, že si tím vyjadřujeme ty nejhlubší city."

Co na to říct? Asi nic... lépe mlčet.

Jak na kváskový chléb

Dnes něco úplně mimo...

Před lety jsme od kamaráda dostali pár lžiček žitného kvásku a recept na kváskový chléb. Od té doby žije kvásek s námi a my pečeme a pečeme. Vyzkoušeli už jsme různé obměny receptury, různé formy, ošatky i jiné vychytávky a mně přišlo jako dobrý nápad, abychom se podělili o základní poznatky.

Rozhodl jsem se tedy sepsat jakýsi základní návod, podle kterého upeče svůj první kváskový chléb úplně každý.

Kvásek rozdáváme "o sto šest" a spolu se skleničkou plnou živých organismů předáváme také malý lísteček, na kterém je tato adresa:

slovo-od-slova.blogspot.cz/p/chleba.html

Tak proč se nepodělit i s vámi?

Výkladový slovník údržbářského žargonu

Už jsme na cestě, paninko...

Já právě snídám, kolega ještě spí, za půl hodiny pro něj zajedu, potom se zastavíme pro materiál a když se nezakecáme na dílně, za hodinku a půl vyrazíme k vám.

Zítra to dorazíme, šéfe!

Balíme, protože potřebujeme ještě na jednu stavbu, kde nám hoří termín. Po týdnu vám začnu brát telefon a za čtrnáct dní se uvidíme.

Vejdeme se do pěti tisíc.

Plus vícenáklady na materiál, se kterým jsme nepočítali, doprava a daň, to máme celkem devět tisíc šest set. Necháme to na deset?

Udělám vám cenu!

"Dělat někomu cenu" spočívá v umění předat drahou nabídku s výrazem dobrého známého, který se právě rozhodl pro dobro lidstva pracovat jen za náklady na materiál. 

To bude větší oprava, paninko...

Dám si kafe a rohlík, poslechnu si zprávy, pak doplním ten olej v motoru, trochu se tím projedu a zbytek dne budu vymýšlet, co bych té dámě naúčtoval.

Se mnou si nedělejte starosti.

Doufám, že bude i moučník.

Haruki Murakami...

... to řekl za mě.

Děkuji vám všem za shovívavost a trpělivost. Já zase brzy začnu...

----------------------------------------

P.S.: K téhle knize se tu ještě vrátím. Stojí za to.