První dojem...

pátek 5. prosince 2014

Jsem člověk, který hodně dá na "první dojem". Sice jsem se už párkrát spálil, ale většinou se mi můj dojem dříve nebo později potvrdí. Myslel jsem si, že je to nějaká podvědomá intuice. Možná je, ale velkou roli, jak jsem nedávno zjistil, hraje několik zdánlivě malicherných detailů.

Stisk ruky

Pokud si s někým tisknu ruku a mám pocit, že mi dotyčný místo pravé horní končetiny podal mrtvou šupinatou rybu, začnu mít podvědomé pochyby o srdečnosti mého protějšku. Důkazem srdečnosti je pro mě pevný, ale ne přehnaně silný stisk. Hodně silný stisk někdy bývá nepříjemný, ale jakkoliv to zní divně, je to "bolest od srdce" a i v tomto případě je pro mě dojem ze stisku lepší, než kdybych tiskl měkkou houbu. Někdy bývá problém najít tu "hranici"... jinak tisknu ruku křehké dámě a jinak dvoumetrovému hromotlukovi. Někdy to člověk přepískne, ale všechno je lepší, nežli leklá ryba...
Při stisku ruky se dívám do očí. Ty prozradí mnoho...




Oči

Oční kontakt je pro mě strašně důležitý. Z očí lze vyčíst citové rozpoložení, únavu, to, jestli je dotyčný ve stresu a spěchá, to, jestli je nervózní, zda je to introvert, a taky to, jestli je upřímný, nebo je to profík a "správný" stisk ruky má natrénovaný a tudíž se srdečností nemá nic společného. Oční kontakt prozradí mnohé. Můžeme na sebe nechat člověka jen tak působit a číst z jeho duše. Oči také prozradí, zda je výraz v tváři, která na nás hledí, opravdový, nebo jen přetvářka. Zda úsměv na rtu pramení v srdci, nebo se jedná o pouhou formalitu...

Úsměv

Úsměv může být široký, nakažlivý, veselý, americký či smutný... někdo se směje nuceně, někdo skrze slzy. Je milion druhů úsměvů a všechny říkají něco o tom, co se odehrává uvnitř jeho nositele a taky jaký onen nositel úsměvu vlastně opravdu je.

Řeč těla

Pohyby rukou, těla, chůze, gesta. To všechno tvoří části mozaiky, ze kterých se mi v hlavě skládá celková podoba osoby, již potkávám prvně v životě. Mozaika by ale nebyla úplná, kdyby dotyčný nepromluvil...

Slova

Způsob, jakým dotyčný hovoří, jaká slova vybírá a jak je klade jako korálky do řady. Melodie hlasu, přízvuk i osobité novotvary a zkomoleniny. Aniž si to uvědomujeme, slovy prozrazujeme mnoho. Bez ohledu na to, o čem hovoříme, mluvíme o sobě...

Ať chci, nebo ne, kombinací těchto vjemů mi v podvědomí vzniká obraz o vlastnostech a momentálním rozpoložení druhé osoby. Zapíše se mi do hlavy a zůstává tu do doby, než dotyčného blíže poznám. Pak se moje představa úplně rozplyne nebo se ještě více posílí. Netvrdím, že je správné vytvářet si první dojmy, ale dělám to.

Docela by mě zajímalo, co bych si myslel sám o sobě, kdybych se potkal na ulici, podal si ruku a chvíli si nezávazně sám se sebou poklábosil... Někdy to zkusím. Sice nevím, co si o sobě pak budu myslet, ale vím přesně, co si o mě budou myslet náhodní kolemjdoucí...

8 komentářů :

  1. Mám stejné zkušenost. Někdy to vyjde a někdy se seknu. Ale prvnim dojem prostě funguje, ať chci nebo nechci. Nejlepší je varianta, kdy je první dojem nic moc a později je člověk mile překvapován. Přeji krásný adventní čas, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, díky za postřeh a také přeji hezké adventní dny
      Tomáš

      Vymazat
  2. Já mám ty Vaše články tak ráda, ani nevíte jak. Minulý byl přesně načasován, to jsem si "potřebovala" přečíst a tento také nemá chybu. Já jsem "bohužel" naivní a důvěřivá i přes mnohá spálení, nedaří se mi rozpoznat masku při prvním dojmu. Poslední myšlenka mne také mnohokrát napadla. Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirko, jsem potěšen :)
      Děkuji za Vaše slova!
      T.

      Vymazat
  3. Ahoj Tome - pravdivá slova. Mě osobně nejvíce vadí podaná leklá ryba. Zrovna před 14 dny se se mnou takto "srdečně" přivítali dva starší manželé, přičemž muž mi podal pouze konec svého ukazováčku a prostředníčku a žena pro změnu ukazováček, prostředníček a skrčený malíček v dlani. Super zážitek. Další konverzace pak byla dosti kostrbatá, přesně taková jako jejich podané ruce. Opakem pak byl před týdnem manžel mé kamarádky. Pevný stisk, přátelské pohlazení po rameni a slova že mě rád vidí mě opravdu potěšily.Věděla jsem, že jsem vítána a konverzace nevázla. Přeji hezký advent. Stáňa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Stáňo, na pokrčené prsty nebo podané "špičky" rukou jsem úplně zapomněl.... to je zážitek :D
      Tak hezký advent a jen samá srdečná přivítání přeje
      Tomáš

      Vymazat
  4. Já dávám na první dojem, málokdy se zásadně mýlim.
    U mě to funguje nejen tím mixem zdánlivě malicherných detailů, ale také mou "osobní střelkou".
    Mám jí někde v blízkosti žaludku, či co :-) a jakmile se začne točit jak zběsilá, tak vím, že mám prchat.
    Přeji klidný advent L.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak leklá ryba...to je děs. Kdysi kolegyně....vždy na narozeniny, svátek, vánoce došlo na podání ruky - dodnes cítím tu, musím napsat, mrtvou ruku - neuvěřitelné. Myslím, že se o těchto lidech říká, že jsou tak trochu sobci, sebestřednější - tak to by odpovídalo. I když jinak dobrá holka - každý jsme nějaký.
    Krásné dny přeju. Jarka

    OdpovědětVymazat